Článek
„Kdy už konečně otěhotníš?“ poslouchám už od pětadvaceti. Tehdy jsem ještě slušně kývala hlavou, i když se mi z těch poznámek dělalo zle. Dneska už jen zavřu oči, nadechnu se a říkám: „Ať si pořídí kočku a dá mi pokoj.“ Protože ano, chci kariéru. Chci vlastní peníze, respekt a svobodu. Nechci děti – aspoň teď ne. A nehodlám se za to omlouvat ani vysvětlovat.
Zklamala jsem, protože jsem neporodila
Máma si to představovala jinak. V hlavě měla scénář, kde budu mít do třiceti svatbu, dítě a domek s hypotékou. Nejlépe za městem, s plotem a plastovým psem. Místo toho mám notebook, šéfa v zahraničí, vlastní firmu, kancelář v centru a auto na leasing. A jo – jsem šťastná. Ale máma ne. Prý jsem nepochopila smysl života. Prý až bude pozdě, budu litovat. A moje oblíbená věta? „Když jsem byla v tvém věku, už jsem měla dvě děti a všechno zvládala.“
No, gratuluju.
Děti nejsou vrcholem ženskosti
V očích mojí matky jsem divná, chladná a sobecká. Ve skutečnosti jsem jen žena, která se rozhodla žít podle sebe. A přiznávám, že mám problém s představou, že moje hodnota se odvíjí od dělohy. Že být „o ženské“ znamená rodit, sloužit a vařit. Že když si místo školky platím jazykový kurz, tak jsem zkažená kariéristka. Ne. Jsem jen člověk, který má jiné priority.
A víte co? Já třeba děti mít jednou možná chci. Ale jen tehdy, pokud si je vyberu z lásky, ne z nátlaku. Ne proto, že mi to diktuje biologie nebo babička u nedělního oběda.
Láska není vydírání
Máma se uráží. Nevolá mi týdny, pak napíše pasivně-agresivní SMS o tom, jak umírá v tichu a nikdo ji nechce. „Až budeš stará, uvidíš.“ No tak jo, možná uvidím. Ale víte, co rozhodně nechci vidět? Vlastní nenaplněný život a vztek, který budu cpat svým dětem. Tenhle koloběh viny a výčitek končí u mě. Nehodlám přivést dítě na svět jen proto, aby měl někdo jiný radost.
Mám právo chtít něco jiného
Moje generace už pochopila, že „mít všechno“ neznamená nutně „mít děti“. Že kariéra, cestování, vzdělání nebo vnitřní klid nejsou prohrou, ale volbou. A pokud to někdo neunese, ať si pořídí psa. Nebo kočku. A mě nechá žít.
Nejsem matka. Jsem žena. A moje hodnota není v tom, kolik dětí odrodím, ale co ze mě vyzařuje. A to je, milá maminko, víc než plná postýlka.
