Článek
Tahle věta padla po dvaceti minutách hádky o tom, proč zase sedí u telefonu, místo aby pomohl s dětmi, nákupem nebo aspoň otevřel pusu a mluvil se mnou. Seděl tam, jako by měl doma all-inclusive. A když jsem zvýšila hlas? Najednou jsem „hysterka, co ho přestává přitahovat“.
Ne, že bych po jeho přitažlivosti poslední roky nějak toužila. Ale slyšet to z jeho pusy? Tak to bylo jako rána pěstí. Navenek jsem stála vzpřímeně. Uvnitř jsem se rozpadla.
Co čekal? Že budu šeptat mezi plenami a stresem?
Nezajímalo ho, že mám za sebou dvanáctihodinový maraton práce, péče, vaření a pokusů, aby se děti aspoň najedly. Nezajímalo ho, že mám PMS, hlad, únavu a křeče v zádech. Zajímalo ho, že jsem už „nepříjemná“. Že zvedám hlas. Že jsem jiná než dřív.
Ano, jsem jiná. Už nejsem ta, co mlčela a doufala, že si všimne. Už nejsem ta, co potichu dusila slzy do polštáře. Teď mluvím nahlas. Teď říkám, co mi vadí. A jestli ho to nepřitahuje? Tak ať jde do háje.
Plete si přitažlivost s poslušností
Tohle není o sexu. Tohle je o moci. Chtěl partnerku, která mu nebude dělat ostudu. Která bude krásná, tichá a dostupná. Která nebude moc myslet, moc mluvit a nedejbože křičet. Protože když křičím, tak to ruší jeho představu o pohodlíčku.
Jenže já nejsem jeho terapeutka. Nejsem jeho sekretářka. Nejsem jeho domácí uklízečka. Jsem jeho žena. Plná emocí. A pokud mu vadí, že dávám najevo, že mě něco bolí, frustruje nebo že se cítím neviditelná, pak je problém u něj. Ne u mě.
Místo výčitek jsem mu koupila zrcadlo
Položila jsem ho na stůl a řekla: „Tohle je jediný člověk, který ti může pomoct. Pokud máš problém s tím, jak se vyjadřuju, začni tím, že mě posloucháš. A pokud tě nepřitahuju, protože mám emoce, tak sis měl vzít polštář. Ten je tichý a tvárný. Já ne.“
Co je nejvtipnější?
Od té doby, co jsem se přestala snažit být hezká, tichá a pohodlná, se o mě začali zajímat jiní muži. Silní. Zralí. Ti, co zvládnou ženu, která mluví nahlas. Která řekne ne. Která se nenechá udusit.
A on? Ten můj „unavený ze řvaní“? Ten teď najednou zvedá hlavu od mobilu a diví se. Jenže já už nemám potřebu mu něco vysvětlovat. Protože nejsem ta, která se změnila. Jen jsem přestala být hloupá.
