Článek
Nejdřív jsem si myslela, že je jen unavený. Že má stres v práci, že ho něco trápí. Často mlčel. Často „potřeboval chvíli pro sebe“. Ztrácel se na večery, vracel se pozdě, ale vždy s úsměvem na tváři.
Myslela jsem, že je to dočasné. Ale pak jsem začala počítat: výplata přišla a za dva dny byla fuč. Najednou chybělo na nájem, na školku, na obědy. Prý nějaké splátky. Prý technická pokuta. Prý banka něco strhla. Prý, prý, prý.
První facka? Výpis z účtu
Jednoho dne jsem si otevřela jeho bankovní historii. Všude stejné názvy loterií a sázkařských kanceláří.
Herna za hernou. Tisíce korun. Denně. Některé dny i víc než deset tisíc.
Uzavřel se do sebe. Vymlouval se. Vztekal se. Měnil téma. A pak řekl tu největší lež: „Je to jen občas, kvůli adrenalinu.“
Když praskne iluze, ztratíte půdu pod nohama
Pak to šlo rychle. Přišla výpověď z bytu, byly dluhy na nájmu. Dopis z exekuce uzavřel úvěr, o kterém jsem nevěděla. Zástava na auto, samozřejmě bez mého vědomí.
Všechno na naše jména, jeho i moje. Protože „já jsem mu přece věřila“. Protože „on to přece zvládne, všechno má pod kontrolou“.
Jenže neměl. Nezvládal nic. A já s dětmi skončila na ubytovně.
Závislost není jen slabost. Je to rozklad
Hazard je tišící jed. Ničí pomalu. Neřve. Nebije. Jen láká. A když spolkne jednoho, stáhne s sebou všechny, kdo ho milují.
On se utápěl v naději, že „příště to vyjde“. Já v iluzi, že je pořád ten muž, kterého jsem si vzala.
Ale nebyl. Zůstaly mi jen oči pro pláč a čtyřicet tisíc měsíčně, které musím splácet místo něj.
A co udělala společnost? Nic.
Když jsem přišla na úřad, řekli mi: „Tak jste si ho neměla brát.“
Když jsem šla na policii, mávli rukou: „Musíte prokázat úmysl.“
Když jsem volala do herny, kde prohrál nejvíc, odpověděli: „Každý má právo hrát. Sami se musí rozhodnout.“
A moje děti? Ty se ptaly: „Proč už nemáme naši postel?“
Už nikdy. A přesto to pořád bolí
Dnes bydlím v malém pronájmu. Sama s dětmi. Každá koruna bolí. Ale aspoň spím.
On je někde pryč. Prý na léčení. Občas napíše, že mě miluje, že chce zpátky. Ale já už vím, že některé ztráty bolí víc než rozvod.
Ztráta důvěry. Domova. Sebeúcty. To všechno mi sebral člověk, kterého jsem kdysi milovala.
