Článek
Nedávno jsme se nestačili v restauraci divit. Zažili jste už někdy něco podobného?! Sedíte v restauraci, vychutnáváte si jídlo, když v tom se vedle vás ozve šustění. Otočíte se a vidíte něco, co by vás ani v nejhorším snu nenapadlo – matka rozkládá přebalovací podložku přímo na jídelním stole. Sekundu na to už se vám do nosu line známý „aroma teror“. Jídlo se vám příčí v krku a veškerá chuť k jídlu je pryč.
Zvednete obočí, ale než stihnete cokoliv říct, je hotovo. Plena je vyměněna, pokakaný balíček leží na stole, kde se před chvílí podávalo jídlo. A když si dovolíte slušně upozornit, že tady se rozhodně děti nepřebalují, co se stane? Jste za hyenu! Na wc není přebalovák a malý potřeboval vyměnit plínku.
„Je to ještě dítě, vy jste taky byli malí!“
Ano, byli jsme. A víte co? Naši rodiče měli dost slušnosti, aby nám neměnili podělané pleny na místě, kde lidi jedí. Ale dnešní doba? Hranice mezi veřejným a soukromým přestala existovat. Na wc není přebalovák? No tak co! Ostatní se musí přizpůsobit! Hlavně, že je matka spokojená. Ostatní se prostě přizpůsobí.
Když si dovolíte nesouhlasit, dostane se vám od ní jen pohoršeného pohledu, možná i výbuchu o tom, jak jste strašní. Že přece dítě za nic nemůže. A ano s tím naprosto souhlasím, dítě za nic nemůže. Ale jeho rodič za to může sakra hodně.
„Když se vám to nelíbí, tak se nedívejte!“
Tohle je snad nejabsurdnější argument všech dob. Jak si mám „nedívat“, když mi matka v podstatě naservírovala exkrementy vedle talíře? Mám snad zavřít oči, zacpat si nos a dělat, že nic nevidím? Přesně takhle funguje dnešní doba – místo toho, aby se někdo choval normálně, musí se ostatní přizpůsobit jeho bezohlednosti.
Jen si představte, že by se někdo začal u stolu v klidu sprchovat. Nebo si ostříhal nehty. Nebo si sundal boty a začal si z nich vyklepávat písek. To by byl poprask! Ale přebalování? No to je přece „normální“!
Dítě není výmluva na všechno
Jasně, děti jsou náročné. Jasně, občas je to krizová situace. Ale víte co? To neznamená, že si můžete dovolit cokoliv, kdykoliv a kdekoliv.
Když vám dojde benzín na dálnici, taky to neznamená, že máte právo zastavit uprostřed levého pruhu. Když dostanete hlad v obchodě, taky si nezačnete smažit řízky na pokladně. Tak proč někdo považuje za normální měnit plenky na stole, kde se jí? Pokud to někdo nechápe, možná by měl zvážit, zda mu nechybí spíš základní vychování než tolerance ostatních.
Omluva to nespraví
U nás se to vyřešilo tak, že se nám restaurace omluvila a jídlo jsme měli zdarma. Jak to pak řešili s matkou netuším, každopádně nám to zkažený den už nezachránilo. Ale ceníme přístup restaurace a jejich omluvu, že tomu nezvládli zabránit.
