Článek
Lidi, přestaňte si myslet, že všichni ostatní budou skákat podle vašich dětí! Ne, vážně. Tohle je vlak, ne dětské hřiště, a já si zaplatila místo u okna, protože mám ráda výhled a klid. To, že vedle mě sedí unavená máma se dvěma dětmi, neznamená, že mám povinnost jim udělat pohodlí na úkor svého vlastního. Když mě paní požádala, jestli bych se nepřesunula, aby si její řvoucí dítko mohlo sednout k oknu, s klidem a úsměvem jsem odpověděla: „Ne.“
Mateřství není omluva
Vážně nechápu, proč si tolik rodičů myslí, že jejich děti jsou svaté a všichni kolem musí ustoupit jejich potřebám. Jako, fakt je to moje starost, že jste nezvládli koupit lístky včas, aby vaše rozmazlené dítě mělo místo u okna? Chápu, děti jsou zvědavé. Ale já taky. Chtěla jsem během cesty pozorovat krajinu, číst si u světla a mít klid. Je to tak špatné?
A než se ozve křik rodičů: „Ale ty nemáš děti, takže tomu nerozumíš!“ – opravdu? Moje děti jsou vychované a hlavně, když někam jedeme výjimečně vlakem, tak lístky zajistím dopředu a s místy u okna, aby si cestu užili. Nikdy by mě nenapadlo obtěžovat ostatní cestující.
Rodiče si zvykli na to, že svět jim ustoupí
Jo, chápu, že rodičovství je náročné. Jenže, kdybych se rozhodla přinést si do vlaku hlučného papouška, očekávám, že to bude problém a ostatní cestující to bude obtěžovat a já to budu muset nějak vyřešit. A stejně tak je vaším problémem, jak zvládnete cestování s dítětem.
Ať si to přiznáme nebo ne, dnešní rodiče často očekávají, že se společnost přizpůsobí jejich potomkům. A když se tak nestane, následuje vlna pasivní agrese nebo rovnou výbuchy na téma „jak lidem chybí pochopení“. Ale proč bych měla ustupovat jen proto, že někdo neplánuje dopředu?
Když nechci ustoupit, jsem „zlá paní“
Naopak – mám právo říct „ne“. Nemusím hledat výmluvy, nemám povinnost něco vysvětlovat. Zaplatila jsem za své místo a chci si ho užít. To není sobeckost, to je základní právo každého cestujícího. A jestli vás moje odmítnutí pobuřuje, možná byste měli přehodnotit svůj postoj k tomu, co je fér a co ne.
Měním místo jen v situaci, kdy je to nezbytné – třeba kvůli hendikepovaným nebo akutnímu zdravotnímu stavu. Ale měnit ho jen proto, že cizí dítě chce výhled? Sorry, to fakt není můj problém.
