Článek
Když jsme spolu byli, prý jsem byla moc.
Moc mluvím, moc cítím, moc chci, moc přemýšlím, moc se ptám.
Měla jsem si „dát pohov“. Měla jsem se „nebrat tak vážně“. Měla jsem hlavně „neřešit tolik věcí“.
A taky jsem měla zhubnout.
Tělo po dítěti bylo pro něj evidentně větší problém než to, že se mu vztah rozpadá pod rukama.
Tak si sbalil věci a odešel za „jinou“.
Tou štíhlou. Tou nenápadnou. Tou, co se moc neptá.
Chtěl klid. Teď ho má. A je z něj otrávený.
Pár měsíců mu to vyhovovalo. Fotky na Instagramu, kde se usmívá jako trouba. Vyjížďky na kole, filtry přes realitu, nový začátek.
A pak ticho.
Zprávy. Otázky.
„Jak se máš?“
„Vzpomínáš?“
„Ty tvoje večeře byly stejně nejlepší.“
A pak to přišlo:
„Ona je moc tichá… Málo se směje… Chybíš mi.“
Takže už ti to nedává smysl, jo? Už ti nestačí jen hezký obal, když uvnitř není nic?
Vzpomněl si, že já jsem byla ta živá. Ta, co ho budila k životu.
Jenže už je příliš pozdě. Protože když mě opustil, nechal za sebou rozsekanou ženu, která se měsíce sotva udržela na nohách.
Až když se ta žena zase postavila, zjistil, že už nemá kam vrátit.
Protože teď už stojím vysoko.
A dolů k němu už se nevrátím.
Muži jako on chtějí „klidné ženy“. Dokud nezjistí, že ticho je nebezpečně prázdné.
To je ten paradox.
Chtěl ženu, co nemá výkyvy. Co neřve. Co nepláče. Co nesní.
A když to dostal, najednou byl ztracený.
Protože nešlo o lásku.
Šlo o kontrolu.
Chtěl mě umlčet.
A když se to nepovedlo, vyměnil mě za karikaturu partnerky – a teď se diví, že to nefunguje.
Já jsem byla nepohodlná. Protože jsem byla skutečná.
A víte, co je nejhorší?
Že ti chlapi pak fakt přijdou zpátky.
Jako by jim tu něco patřilo.
Jako by měli právo se vrátit, když zjistí, že „nová“ není lepší – jen prázdnější.
Jako by žena byla aplikace, kterou smažou a pak zas nainstalují, když si uvědomí, že ta nová nefunguje.
Jenže já nejsem aplikace. Já jsem výbuch, co tě buď postaví na nohy, nebo zničí, pokud si toho nevážíš.
Tady už tě nikdo nečeká.
Nemáš se kam vrátit.
Já jsem tou cestou prošla. Tys po ní šlapal. A pak ses otočil zády.
A když jsi zjistil, že jinudy to nikam nevede, chceš zpět?
To sis mě měl vážit, když jsem tě ještě milovala.
Ne teď.
Teď už nemiluju tebe. Teď miluju sebe a nenechám si dál ubližovat.
