Článek
Všichni ti slavní influenceři, co ve stories pózují s laptopem na pláži, mě donutili věřit, že když budu mít odvahu, vydělám balík. Prý „stačí začít“. A tak jsem začala. S důvěrou. S penězi. S chutí být jednou z těch chytrých. A teď? Nemám nic. Jen konto na nule, pocit viny a hořkost v krku, že jsem uvěřila cizímu hlasu přes WhatsApp.
„Tohle je vaše příležitost, slečno. Teď nebo nikdy!“
Volal mi člověk, co mluvil lámanou češtinou a zněl jako poloviční robot, poloviční kouzelník. Říkal, že zastupuje „mezinárodní investiční platformu“, kde právě běží jedinečná nabídka.
Našel si mě přes sociální síť. Prý jsem vhodný typ.
Jo, to určitě – typ zoufalce, co chce konečně něco dokázat.
Ukázal mi web plný grafů, zářících čísel a obrázků „spokojených investorů“. Během hodiny mě přesvědčil, že když vložím „jen“ 10 000 Kč, můžu si vše sama vyzkoušet. A ejhle – z deseti bylo třináct. Prý „trh rostl“. No jasně, protože podvodník právě natáhl udičku a já se na ni chytla jak kapr na žížalu.
A pak to jelo. Každý týden další vklad. Každý týden další lež.
Vkládala jsem peníze přes aplikace, které prý byly „zabezpečené“ a „mezinárodně ověřené“.
Ve skutečnosti to byl jen jeden velký tunel. Vymývali mi mozek příběhy o úspěchu, zatímco mi pod rukama mizely desítky tisíc. A já? Já se cítila jako důležitá investorka.
Jenže žádné kryptoměny nikdy nebyly. Jen animované čáry na monitoru.
Po čtyřech měsících jsem na účtu „viděla“ přes 600 000 Kč. Když jsem chtěla vybrat aspoň část, ozvali se znovu. Prý musím nejdřív zaplatit „daň z výnosu“ – 100 000 Kč. Až pak prý mi peníze pošlou.
A tehdy jsem to pochopila. S křížkem po funuse.
Stydím se. Ale víc se zlobím.
Jak je možné, že tenhle typ podvodů běží dál? Že vás neochrání banka, ani policie? Že weby s fejkovými recenzemi existují roky?
A hlavně, jak je možné, že se obětí stává tolik lidí, a přesto se o tom skoro nemluví? Protože se stydíme? Protože si říkáme, že jsme hloupí?
Jo, byla jsem blbá.
Ale blbost by neměla stát půl mega. A už vůbec by neměla být tak dobře zorganizovaná.
Nechci zpátky peníze. Chci zpátky důvěru v lidi.
Nejen k sobě, ale i ke světu. Přestala jsem věřit, že dobro vítězí, když zločin má webovou podporu a e-mailovou infolinku.
A hlavně, začala jsem věřit v to, že když chceš víc, znamená to automaticky, že jsi nenažraná.
Nejsem nenažraná.
Jsem naštvaná.
A příště budu hlasitější. Protože mlčet, když vás někdo okrade, je to zločin a nemělo by mu to projít.
