Článek
Milovala jsem je od prvního dne. Ty malé tvářičky, drobné prstíky, smích u večerní pohádky. Jenže víte co? Teď bych je nejradši sbalila do kufru a poslala poštou kamkoli. Nebo se sama zvedla a zmizela na opuštěný ostrov. Hlavně ať jsou pryč. Protože jsem jich plné zuby. Miluju svoje děti. Ale momentálně bych si radši povídala s kaktusem než poslouchala další hádku o to, kdo má delší pastelku.
Rodičovství není „naplňující“. Je vyčerpávající
Není den, kdy by někdo neřval. Ne kvůli hladu nebo bolesti. Ale kvůli tomu, že jeden druhému sebral šňůrku od mikiny. Anebo že jogurt měl špatnou barvu. A nebo, že jsem já použila jejich oblíbený hrnek, přestože ho „nechali jen na stole, než ho dávají do myčky!“
Každé ráno se probouzím s pocitem, že už jsem o 10 hodin pozadu. A každou noc usínám s výčitkami, že jsem zase křičela. Na ně, na sebe, do zdi. A přitom bych měla být vděčná, že je mám. Jenže když mě denně vysává pětiletý diktátor a tříletý anarchista, vděčnost je poslední emoce, kterou v sobě najdu.
Nechci wellness. Chci ticho
Nepotřebuju masáže. Ani lázně. Ani jogový víkend. Potřebuju být sama. Bez požadavků. Bez věty „mamííí, podívej se“. Bez vysvětlování, proč se neumí teleportovat do školky. Chci ticho. Prázdný byt. A pohled do zdi, u kterého mi nikdo nestrká brčko do ucha.
Ale víte, co je největší paradox? Když to řeknu nahlas, jsem krkavčí matka. Jsem nevděčná, rozmazlená, špatně nastavená. Protože „děti jsou dar“. Jasně. Ale i dar tě může být otravný, když vám vříská do obličeje každé tři sekundy.
Mám je ráda. Ale teď je prostě nesnáším
Je to jako s manželem. Můžeš ho milovat a zároveň ho mít po krk je proto, že dýchá nahlas. U dětí to platí dvojnásob. Protože oni mluví pořád. Potřebují pořád. A já mám dojem, že už dávno nejsem člověk, ale jen nástroj na řešení jejich neexistujících problémů.
Už ani nevím, jaký byl můj hlas, když jsem nemusela křičet. Nepamatuju si, jak voněl můj parfém, protože teď voním jako rozmáčené křupky a dětský pot. A to všechno jen proto, že být matka = být k dispozici. Nepřetržitě. Bez nároku na pauzu.
