Článek
Celý život nám vtloukají do hlavy, že práce šlechtí, že bez tvrdé dřiny si nic nezasloužíme a že musíme makat do důchodu, který se neustále posouvá, až jednou možná nebude vůbec. A víte co? Já na tuhle hru nehraju. Nehodlám být otrokem systému, který mě bude vysávat do posledního dechu. Stanovila jsem si hranici: pracovat budu maximálně do 55 let a pak si budu užívat život.
Můžete si klidně dřít, já si budu užívat
Nechápu, jak někdo může dobrovolně přijmout myšlenku, že nejlepších 40–50 let svého života stráví v práci, jen aby si pak v 70 letech s bolavými zády mohl dát kafe na balkoně. Tohle není život, to je past.
Mně stačí podívat se na starší generace. Dřeli, šetřili, snili o důchodu… A teď? Mají sotva na důstojný život, natož na plnění snů. Děkuji, nechci. Radši se zařídím tak, abych mohla v 55 zvednout kotvy a konečně dělat, co chci. Cestovat, věnovat se koníčkům, být se svou rodinou, užívat si klid – to je pro mě opravdová svoboda.
Neříkejte mi, že to nejde – jde to!
Jasně, už slyším ty klasické výmluvy:
„To si nemůžeš dovolit.“
„Bez práce nejsou koláče.“
„Každý musí makat, tak to prostě je.“
A právě tohle myšlení je důvod, proč většina lidí dře do smrti a nikdy se z toho nevymotá. Já jsem se rozhodla jinak a vy můžete taky – pokud se přestanete vymlouvat.
Můj plán, jak si zařídit život bez práce v 55
1) Neživím ostatní, ale sebe
Celý život nás učí, že máme být „dobří zaměstnanci“. Že máme pracovat pro někoho jiného, dostat výplatu a platit daně. Takže já mám dřít a někdo jiný na tom bude bohatnout? Ne, děkuji. Raději se zaměřím na to, abych vydělávala pro sebe a ne pro cizí kapsy.
2) Investuju!
Každá koruna, kterou dnes vyhodím za zbytečnost, je koruna, kterou mi za 20 let bude sakra chybět. Nemovitosti, akcie, pasivní příjmy – to je klíč. Ti, co si myslí, že jim stačí spořicí účet nebo důchod od státu, jsou naivní.
3) Omezuji nesmyslné výdaje
Ne, nepotřebuju nový iPhone každý rok, značkové hadry, nebo půjčku na auto, které stejně jen stojí před domem. Lidi se zbytečně zadlužují a pak se diví, že musí makat až do smrti.
4) Pracuju chytře, ne tvrdě
Nezajímá mě, že „dobrý zaměstnanec“ má být vděčný za práci. Já nejsem a chci pracovat jen na tom, co mi přinese víc než jen výplatu. Pokud něco nedává smysl dlouhodobě, jdu od toho.
5) Nečekám na důchod jako na spasení
Celý systém je nastavený tak, aby nás udržel v pracovním procesu co nejdéle. Vážně chcete celý život dřít a pak doufat, že vám stát hodí pár drobných? Já ne. Radši si to zařídím po svém.
Makat do 70? Ne, děkuji.
Někteří se mi budou smát, že to není reálné. Jiní budou naštvaní, protože pravda bolí. Ale já už mám jasno. V 55 zavřu notebook, vypnu budík a začnu zase znovu žít.
A vy? Když se nesnažíte tak si klidně dřete dál. Jak je ctěná libost!
