Článek
Respekt k seniorům neznamená, že mohou parkovat, kde se jim zachce. Neznamená, že mohou v obchodě řvát na prodavačky, protože „už mají svá léta“. Neznamená, že když přijdou na úřad, mohou přeskočit frontu a očekávat úsměv a kafe. A hlavně to neznamená, že pro ně zákony neplatí. Jenže přesně tak se někteří chovají – jako by jejich datum narození automaticky znamenalo nedotknutelnost.
„Já jsem zažil komunismus, mě tu nikdo nebude poučovat!“
Tuhle větu jste už určitě slyšeli. A nejspíš v situaci, kdy ten, kdo ji pronáší, právě něco porušuje. Pravidla silničního provozu, sousedské soužití, hygienické předpisy, nebo i elementární slušnost. Jenže ve chvíli, kdy je na jejich chování poukázáno, spustí emocionální vydírání. Jsou přece staří, nemocní, mají to těžké – a vy jste drzí, bez úcty, arogantní. Typická manipulace, která nemá s právem nic společného.
Senioři nejsou nedotknutelná kasta
Zákon neříká: „Platí pro všechny kromě lidí 65+“. A přesto se některým lidem z této věkové kategorie daří vytvářet atmosféru, jako by byli oběti jakékoliv kritiky. Kritizovat dítě? Rodiče řeknou „díky za zpětnou vazbu“. Kritizovat kolegu? Možná se urazí, ale pochopí. Kritizovat seniora? Skončíte jako bezcitný spratek bez úcty ke stáří.
Pravidla nejsou názor. Jsou závazek.
Máte psa a neuklidíte po něm? Porušujete vyhlášku. Blokujete výtah nebo kouříte na balkoně, kde je to zakázané? Opět porušujete pravidla. Věk není argument. A je zarážející, že to stále musíme někomu vysvětlovat. Veřejný prostor je sdílený. Právo nás chrání všechny. Ale i všechny zavazuje. A ten, kdo si myslí, že pro něj neplatí, je hrozbou pro společnost, ne jejím moudrým členem.
Stáří není štít.
Je to životní fáze. A zaslouží si důstojnost – ne výsady. Neznalost zákona neomlouvá. A věk také ne. Pokud má být společnost spravedlivá, musí být spravedlivá ke všem. A jestli vás pohoršuje, že někdo v devadesáti dostane pokutu za černou jízdu, zamyslete se nad tím, co vás vlastně pohoršuje víc – fakt, že ji dostal, nebo že si myslel, že nemusí platit?
