Článek
Generace, která vyrostla za socialismu, by měla být mistrem skromnosti a střídmosti. Jenže mnozí senioři dnes mají kapsy doslova děravé. Dostávají důchod, ale místo plánování rozpočtu se vrhají do slevových letáků jako do bitevní zóny. V lednici naskládáno, špajz přetéká, ale když přijde složenka za energie, spustí se nářek. Že prý je stát okrádá.
Jenže kdo říká, že s důchodem se nedá vyžít, měl by se podívat do vlastní peněženky a ptát se sám sebe: „Za co všechno jsem ty peníze vyhodil?“ Čtyři druhy másla, troje noviny, věci do vitrínky, které se nikdy nepoužijí. Spotřebitelské chování důchodců má často blíž k impulzivnímu utrácení než k odpovědnému hospodaření.
Proč si mladí mají utahovat opasky, ale senioři ne?
Věčná mantra zní: „My jsme si to odpracovali.“ Jenže i dnešní třicátníci pracují. A ne málo. Přesto si nevyskakují. Mnozí z nich počítají každou korunu, pečlivě sledují aplikace na výdaje, plánují spoření, řeší hypotéky.
Zato důchodci? Cinkne důchod, vyrazí na oběd do restaurace. Dají pětistovku za výživový doplněk, který jim kamarádka doporučila, a pak brečí, že nemají na zubaře. Není to o výši důchodu. Je to o prioritách a zodpovědnosti. Jenže o tom se nahlas nemluví. Protože kritizovat seniory? To se přece nedělá.
Nikdo vás nenutí vyhazovat za zbytečnosti
Spousta seniorů má v obýváku plazmovou televizi, mobil za několik tisíc, poličky s krabičkami od luxusních čajů. Ale na léky? „To je moc drahé.“ Stát má podle nich platit všechno – ale kdo by se měl starat o to, že si neodložili ani korunu stranou?
Zásadní otázka je: Proč máme soucítit s těmi, kteří celý život ignorovali finanční gramotnost a teď křičí, že nemají na jídlo? Ano, jsou výjimky. Ano, existují staří lidé v tíživé situaci. Ale ruku na srdce – není jich podstatně méně, než se tváří média?
Zodpovědnost nezná věk
Zodpovědné hospodaření není otázkou věku, ale postoje. Není důchodce jako důchodce. Někteří si umí vést domácí rozpočet lépe než mladé rodiny. Ale jiní si žijí jako v supermarketové pohádce – všechno chtějí, všechno si koupí a pak se diví.
Je načase začít o tom mluvit. Nahlas. Důchody nemusí být problém, pokud se lidé naučí s nimi zacházet. A pokud nechtějí? Tak ať si nestěžují. Protože kdo rozhazoval za mladých let a rozhazuje i dnes, ten má to, co si zaslouží.
