Článek
Když se mluví o Češích, často zazní: „To je národ pejskařů!“ Ano, v tom mají lidé pravdu. Jenže kdyby se k těm psům chovali s alespoň polovinou takové lásky a zodpovědnosti, jak to o sobě s oblibou vykládají, nevypadaly by naše ulice jako minové pole. Těch „min“ je totiž na každém rohu víc než semaforů.
Spousta lidí si pořizuje psa jako módní doplněk. Do kabelky, na balkon, na vesnický dvůr, kde celý den řve. Instagram se plní mazlivými štěňátky, páníčci sdílejí dojemné příběhy o tom, jak jim pejsek zachránil život. Ale když přijde na úplně základní věc – jako sehnout se a sebrat bobek – najednou mají bolavá záda, nepozornost nebo dojem, že to stejně za chvilku rozšlape někdo jiný.
Psí hromádky jako národní vizitka
Nevěříte? Stačí se projít po libovolném sídlišti. U každého trávníčku, podél každého chodníku – fekální vizitka lhostejnosti. A není to otázka jedné ulice nebo čtvrti. Je to celonárodní ostuda. Hlavní město nevyjímaje.
Zajímavé přitom je, že většina z těchto „milovníků zvířat“ má při ruce telefon, do kterého by si hned vyfotili všechno, co jim na světě vadí. Ale pytlík na hovínko? Ten je prý drahý. Nebo nebyl ve veřejném stojanu. Nebo ho právě dneska zapomněli. Zkrátka výmluvy, které by neprošly ani v mateřské školce.
Když se z lásky ke psům stává lenost k lidem
Nejde totiž o vztah ke zvířatům. Jde o vztah k ostatním lidem. O obyčejný respekt k veřejnému prostoru. Ale to už většinu Čechů nezajímá. Protože každý si dnes hraje na středobod vesmíru. Můj pes, moje věc. Ale už nevadí, že sousedovo dítě šláplo do bobku cestou do školky. Nebo že důchodkyně upadla, protože uklouzla na čerstvém výtvoru milované čivavy.
Výchova selhala. A bohužel, i zákony
Nikdo to nehlídá. Městská policie má jiné priority. A pejskaři to dobře vědí. Takže jim roste sebevědomí. Psi čůrají na vchodové dveře, značkují dětské kočárky, vykonávají potřebu uprostřed náměstí. A majitel se dívá jinam. Nebo přidá úsměv a prohodí, že „to je přece normální“. Není. Je to nechutné.
A bylo by načase, aby to někdo konečně řekl nahlas. Protože kde selhává společenská výchova, měl by nastoupit systém. Vyšší pokuty. Kamerové záznamy. Veřejná ostuda. Jinak budeme dál žít ve smrduté realitě, kde se slušní lidé musí vyhýbat hromádkám od těch „zodpovědných“ a „milujících“ páníčků.
Chceš mít psa? Fajn. Ale sbírej to po něm.
Pes není zodpovědný za to, kam se vyprázdní. Ty jsi. Ty, který ho máš na vodítku (alespoň doufám), ty, který s ním chodíš ven. Tak přestaň fňukat, přestaň vymýšlet výmluvy, seber ten smradlavý výtvor a hoď ho tam, kam patří. Protože jestli to neuděláš, nejsi žádný milovník zvířat. Jsi jen další čuně, které ničí veřejný prostor.
