Článek
Nikdy by mě nenapadlo, že tohle udělá. Že mi do očí bude tvrdit, že čeká dítě – moje dítě – a přitom se jí ve skutečnosti v hlavě rozjížděl plán tak cynický a vypočítavý, že i Netflix by bledl závistí. Byl jsem zamilovaný. Hloupý. A hlavně… snadno manipulovatelný. Protože co uděláte, když vám žena oznámí těhotenství? Začnete ji chránit. A přesně s tím počítala.
Když falešné dvě čárky znamenají peníze
Začalo to jako každá taková „láska“. Rychlé vzplanutí, vášeň, sliby a sladké řeči o budoucnosti. Po dvou měsících mi oznámila, že je těhotná. Hrála to dokonale. Slzy v očích, roztřesený hlas, a pak to klasické: „Nečekala jsem to, ale asi je to osud.“ A já? Měl jsem slzy v očích taky. Ne proto, že bych se bál. Ale proto, že jsem uvěřil.
Okamžitě přestala chodit do práce. „Stres je nebezpečný pro miminko.“ Jasně. Platil jsem nájem, jídlo, výlety, drobnosti pro „nastávající maminku“. Každý měsíc padlo dvacet tisíc jen tak. Když jsem navrhl první společnou návštěvu gynekologa, udělala hysterickou scénu. Že jí nevěřím. Že jí ubližuju. Že se nestarám o její psychiku.
A já zmlkl. A dál platil.
Pravda bez ultrazvuku
Za celou dobu jsem neviděl jediný důkaz. Žádnou zprávu od lékaře, žádný ultrazvuk, žádný těhotenský průkaz. Všechno „zapomněla“, „nechtěla ukazovat“, „měla schované“. A pak přišla náhlá „ztráta“. Prý samovolný potrat. Prý byla sama doma a všechno si prožila v tichosti. Vzlykala, že teď už nemůže dál.
A víte, co přišlo vzápětí? Požádala mě, jestli bych jí nepřispěl na ozdravný pobyt. Prý psychická rekonvalescence. Osm tisíc. Dal jsem jí to. Až pak mi to došlo.
Zrada, která vám změní mozek
Jedna moje kamarádka ji zahlédla v obchodním centru s jiným chlapem. Veselá, upravená, žádné stopy po jakémkoliv truchlení. Šli ruku v ruce do klenotnictví. V ten moment mi došlo, že jsem jen další blbec v řadě. A že možná ani ten „potrat“ nebyl skutečný. Že nebylo co potratit. Že nikdy těhotná nebyla.
Celé těhotenství bylo jen výmluva, jak mě vysát. Zneužila to nejcitlivější, co muž má. Potřebu chránit, když jde o život. Když jde o dítě. Ale tady nešlo o dítě. Šlo jen o prachy. O pohodlný život, dokud nevyčerpá limity.
Kdo je oběť?
Ona teď žije s jiným. Nové oblečení, nové vlasy, nový iPhone. Já žiju s vědomím, že mě obelhala žena, které jsem chtěl dát všechno. A slyším kolem sebe jen: „Tak sis měl dát pozor.“ Nebo: „Kdo ti to jako uvěřil?“
Jasně. Obětí si za to přece může sám, že?
