Článek
Tohle je u nás doma klasika, můj drahý se rozvaluje na gauči, s mobilem v ruce, culí se na displej a když se ho zeptám, co je tak vtipného, dozvím se jen: „Ale nic, to jen Jana z kanclu něco poslala.“ Jo, Jana. Ta jeho skvělá kolegyně, se kterou je „jen kámoš“.
Jasně, protože je naprosto normální, aby zadaný chlap psal kolegyni srdíčka, říkal jí „kočko“ a bavil se s ní takovým tím tónem, se kterým by měl mluvit tak akorát se mnou.
A když něco řeknu? Hned je oheň na střeše: „Ty jsi fakt paranoidní, proč si to tak bereš? To je jen sranda, my se takhle bavíme všichni!“ Takže já jsem vlastně hysterka, která si vymýšlí, protože ON si prostě „jen tak“ flirtuje s ženskýma, a já bych měla být zticha?
Proč se chová jako puberťák?
Podle něj je normální být „ten vtipný a galantní kolega“, „co má rád legraci“. No ale co kdybych to udělala já? Co kdybych já psala kolegovi, že mu to dneska fakt sluší? Co kdybych se já v práci „jen tak z legrace“ nechala obejmout? Protože přece o nic nejde.
To by bylo hodně dusno! Najednou by to nebyla sranda, ale důvod k žárlivé scéně.
Takže pravidla jsou jasná: on si může dělat, co chce, ale já mám sedět, být v klidu a zticha.
No tak sorry, ale já v klidu nejsem.
Kam se poděl respekt?
Víte, co mě na tom štve nejvíc? Že je to všechno o respektu. A já očividně v jeho očích nemám dostatečnou hodnotu na to, aby mi ten respekt svým chováním projevil. Protože kdyby si mě vážil, tak by věděl, že flirtování se „sympatickými kolegyněmi“ rozhodně není nevinná zábava, ale prostě pěkná sprosťárna vůči mně.
Jestli ho baví být kancelářský Don Juan, tak mu přeju hodně štěstí. Protože já s tímhle už nehodlám dál ztrácet čas.
Buď já, nebo cizí ženské
Když jsem mu řekla, že mě to štve, odfrkl si a jenom prohlásil: „S tebou se to nedá vydržet, ty máš fakt problém!“
Ne, problém nemám já. Problém má on. A je to problém, který vyřeším za něj. Buď se ke mně začne chovat s úctou a respektem, nebo ať se dál baví se svými „kamarádkami“ – ale už ne jako můj přítel.
Jestli neví, kde jsou hranice, tak já mu ji ukážu. Buď bude dodržovat pravidla, nebo skončíme. Samozřejmě bych mu to mohla oplácet u sebe v kanclu, ale proč bych to dělala? Za prvé nestojím o to, aby na mě sahali cizí lidi a za druhé proč bychom pak spolu byli?
