Hlavní obsah

Přítel mi koupil luxusní dárek – z mé vlastní karty! Nic trapnějšího jsem ještě nezažila.

Foto: Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Dárek s mašlí, parfém, slova lásky. Přítel mi koupil luxusní parfém. Usmíval se, čekal objetí. A já? Jsem měla chuť mu tu krabičku omlátit o hlavu. Protože ten parfém zaplatil… mojí kartou. Romantika za cizí prachy je nový vrchol trapnosti.

Článek

Seděla jsem u stolu, před sebou krabičku s mašlí a na sobě cítila přítelův pohled, jaký mají muži v reklamách na zásnubní prsteny. „Tohle je pro tebe,“ řekl se sebevědomým úsměvem, který říká: Teď padneš na zadek.

Tak jsem to rozbalila.
Byl to parfém. Luxusní, drahý, takový, o kterém jsem si jen tak mezi řečí posteskla, že ho jednou chci.
„Wow, děkuju…,“ řekla jsem.
Ale něco mi na tom nesedělo.

A pak mi došlo, co. Zaplatil to mojí kartou.

Když romantika smrdí podvodem

Nejdřív jsem myslela, že se spletl. Omyl. Udělal to schválně. Prý si „jen půjčil kartu“. Prý „to tak nějak vyšlo“. Prý „to je stejně pro mě“. Takže vlastně nevidí problém.

To je jako kdyby vám někdo vzal peněženku, koupil vám kytku a pak čekal, že budete vděční. A ještě vám připomněl, že na té kytce nešetřil.

Takhle vypadá romantika po česku, 2025 edition. Muž nemusí nic vydělat, nic naplánovat, stačí, když vám udělá radost… z vašich vlastních peněz.

Dárky bez snahy

Tohle není láska. Tohle je drzost zabalená do dárkového papíru. Je jednoduché být štědrý, když člověk neotvírá vlastní peněženku. A ještě jednodušší je pak hrát uraženého, když to někdo označí za trapas.

„To řešíš blbosti. Chtěl jsem tě potěšit. Tak jsem ti to koupil, ne?“
Jo. Až příště koupím nový telefon pro sebe z jeho účtu, určitě to ocení.

Nová doba, noví chlapi: žádné rande, žádná odpovědnost

Muž, který si neumí vydělat ani na dárek, nemá co dělat v roli partnera. Ale realita je, že dnešní romantika se smrskla na „však aspoň jsem něco udělal“.
Ne, neudělal.
Nepřemýšlel. Nepokusil se. Neobětoval ani korunu.
Jen našel způsob, jak udělat dojem, aniž by ho to stálo cokoli.

Co je na tom nejhorší?

Že jsem se na chvilku opravdu usmála.
Na vteřinu jsem si fakt myslela, že si vzpomněl. Že mě poslouchal. Že mu na tom záleželo.
A pak přišlo vystřízlivění. Výpis z účtu.
A ten hnusný pocit: „On si myslí, že mi stačí iluze.“

A jak to dopadlo?

Skončilo to hádkou. Samozřejmě. On se cítil dotčeně. Já se cítila jako úplná husa.
Několik dní bylo ticho, pasivní agrese, klasika. A pak smíření. Ne proto, že by pochopil. Ale proto, že už nebylo co řešit.

Protože když chlap nepochopí, proč je špatně kupovat dárek za peníze té, které ho dává… tak tam už není co opravovat.

A jestli si teď někdo říká: „A co jako? Aspoň se snažil!“ Tak tady je vzkaz:
Dárek za cizí peníze není snaha. Je to výsměch.
Romantika bez úsilí je jen dekorace.
A vztah, kde žena platí a muž se tváří jako zachránce, není partnerství. Je to parazitismus s mašličkou

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz