Článek
Začalo to úplně nevinně. Večeře doma, pohoda, víno. A pak to přišlo.
„Víš, kolik mě vlastně měsíčně stojíš?“
Řekl to jen tak. Mezi soustem a srknutím. A mě v tu chvíli zaskočila nejen těstovina v krku, ale hlavně ten jeho tón. Jako kdyby právě vyčíslil účet za opravu auta.
Láska na fakturu
„Jídlo, energie, benzín, občas ti něco koupím… já jen, že si to občas napíšu, víš? Abych měl přehled.“
Přehled? Tys mě zaúčtoval jak žárovky z Bauhausu?
Stála jsem tam s otevřenou pusou, zatímco on mi s kamenným výrazem vykládal, že měsíčně „to dělá tak kolem devíti tisíc“, když sečte jídlo, kafe, výlety a moje praní v jeho pračce.
Že prý to není výčitka. Jen prostě, aby se vědělo.
A víš co, miláčku? Teď se bude vědět. A nejen doma.
Nájemné city
V tu chvíli mi došlo, že nežiju s mužem. Žiju s účetním. A ne ledajakým. S účetním, který si myslí, že vztah je něco mezi investicí a daněmi. A že se jednou bude dělat daňové přiznání z lásky.
A tak jsem si řekla – dobře. Půjdeme na to podle tebe..
Otevřela jsem si excel. A začala počítat taky:
- Vařené večeře? Minimálně 20x měsíčně = 5 000 Kč
- Praní a žehlení jeho oblečení = 1 500 Kč
- Dárky, které „nemusel řešit“ = 2 000 Kč
- Emoční podpora, psychologická pomoc, sex na požádání = nevyčíslitelné, ale dala jsem to za 10 000 Kč (charita, víš)
Celkem? Víš co, zlatíčko, jsi v mínusu.
A pak přišel účet. Ale jiný.
Nevyčíslovala jsem mu to. Neřekla jsem to nahlas. Udělala jsem něco lepšího. Začala jsem žít, jako bych mu dlužila. A chtěla splatit do poslední koruny.
Najednou jsem přestala vařit.
Přestala prát.
Začala jsem jezdit za kamarádkou.
Našla si vedlejší příjem – a kupodivu, měla jsem čas i chuť.
A jeho? Začala jsem stát přesně 0 Kč. A on začal šílet.
„Už nejsi jako dřív.“
„Jsi odtažitá.“
„Všechno je jen napůl.“
No jo. Protože já už nejsem tvoje položka v tabulce.
Chceš si mě spočítat? Tak počítej se ztrátou
Nikdy jsem nečekala, že mě někdo bude měřit penězi. Ale když už s tím začal, neměl se divit, že jsem se přizpůsobila.
Protože žena není položka ve výpisu. Není to služba. Není to měsíční náklad. A když se tak k ní chováš, skončíš přesně tak, jak si zasloužíš – s prázdnou postelí a exsouběžnou ztrátou.
A víš, co je na tom nejlepší?
Od té doby mám víc klidu, víc peněz… a žádného účetního v posteli.
Děkuji Dianě za příběh.
