Hlavní obsah

Přítel prodal moje šperky po babičce. Tvrdil, že jsem je stejně nenosila

Foto: Bára Divá / Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

V malé sametové krabičce nebylo žádné velké bohatství. Jen prstýnek, náušnice a český granát po babičce. Přítel je odnesl do zastavárny bez mého vědomí. Když jsem se rozčílila, nechápal proč.

Článek

Babička nosila své zlaté náušnice každou neděli. Granátovou brož si připínala na kabát a tenký prstýnek sundávala jen při práci na zahradě. Jako dítě jsem ji u těch šperků vídala tak často, že jsem si bez nich její ruce a tvář téměř neuměla představit.

Po její smrti připadly mně. Nenositelně drahé nebyly, ale prodat by mě je nikdy nenapadlo. Uchovávala jsem je v horní zásuvce komody a vytahovala hlavně o Vánocích nebo v den jejího výročí.

Můj přítel Michal o nich věděl. Několikrát jsem mu vyprávěla, komu patřily a proč pro mě tolik znamenají.

Krabička zůstala prázdná

Na rodinnou oslavu jsem si chtěla vzít babiččiny náušnice. Když jsem krabičku otevřela, nebyly v ní. Chyběl prstýnek, brož i starý řetízek.

Nejprve jsem si myslela, že jsem šperky někam přendala. Prohledala jsem celou ložnici. Michal mě chvíli pozoroval a potom řekl, ať z toho nedělám tragédii.

Ta věta mi byla divná. Ještě jsem mu ani neřekla, co hledám.

Po několika otázkách přiznal, že šperky před dvěma týdny prodal v zastavárně. Dostal za ně necelých dvacet tisíc korun. Peníze použil na splátku kreditní karty a opravu auta.

„Stejně jsi je nenosila,“ řekl, jako by tím bylo všechno vysvětlené.

Zloděj prý nebyl

Michal tvrdil, že nám jen pomohl vyřešit napjatý rozpočet. Připomněla jsem mu, že karta i auto byly jeho. Navíc se mě mohl zeptat.

„Kdybych se zeptal, stejně bys řekla ne,“ odpověděl.

Právě tím přiznal to podstatné. Věděl, že nemá můj souhlas. Přesto zásuvku otevřel, vzal věci, které mu nepatřily, a proměnil je v peníze.

Když jsem jeho jednání označila za krádež, urazil se. Prý nemohu člověka, se kterým čtyři roky žiji, nazývat zlodějem kvůli „pár starým cetkám“.

Pro něj to byly cetky. Pro mě poslední věci, kterých se dotýkala moje babička.

Šperky jsem vykoupila, vztah ne

Ještě ten den jsem jela do zastavárny. Brož a náušnice tam naštěstí stále byly. Musela jsem za ně zaplatit víc, než za ně Michal dostal. Prstýnek už někdo koupil a nikdy jsem ho nenašla.

Michal odešel o týden později. Do poslední chvíle tvrdil, že přeháním a ničím vztah kvůli předmětům. Nepochopil, že vztah nezničily šperky. Zničilo ho jeho přesvědčení, že o mém majetku může rozhodovat podle toho, jakou hodnotu mu přisoudí on.

Babiččiny náušnice dnes občas nosím. Ne proto, abych dokázala, že jsem je potřebovala. Člověk nemusí něco používat každý den, aby měl právo si to ponechat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz