Článek
Fakt si někdo myslí, že když celý život jen „přežíval“ téměř na nejnižší možné mzdě, bude mít v důchodu na luxus? Žádný stát, žádná vláda a už vůbec ne mladí za vás nebudou dorovnávat to, co jste sami zanedbali. Tohle není socialismus, kde všichni mají stejně bez ohledu na odvedenou práci. Je jednoduché brečet, jak je život nespravedlivý, když jste většinu svého produktivního věku strávili v pohodlí, s průměrnými ambicemi a výmluvami na to, jak „to tehdy bylo těžké“.
Makali jste, nebo jste prostě jen chodili do práce?
Znáte to: lidi, co říkají, jak „poctivě dřeli celý život“, ale přitom jen odseděli svých osm hodin denně a modlili se, aby už konečně mohli jít píchnout konec směny. Žádná iniciativa, žádné vzdělání navíc, žádné riziko. Jen rutina a nulová chuť se posunout dál. A teď? Teď se tihle lidé tváří, že je jejich 13 tisíc měsíčně urážka. Ale není to spíš přesná odměna za to, co do systému dali?
Mladí mají makat, aby důchodcům zaplatili jejich chyby?
Mladí dnes dělají přesčasy, berou si práci domů, učí se nové dovednosti, investují do kariéry – a to všechno proto, aby si mohli aspoň trochu užít život. A mezitím slyší, že na důchodce přispívají málo. Že prý by měli být víc solidární. Opravdu? Proč bych měla ze svého platit člověku, který si celý život jen užíval průměru? Pokud jste nevyužili příležitosti, když jste byli mladí a produktivní, tak proč chcete, aby teď někdo jiný platil vaše účty?
Vy chcete víc? A co ti, co si to opravdu zaslouží?
A co ti důchodci, kteří opravdu dřeli? Lidé, kteří pracovali nad rámec svých možností, kteří makali v těžkých podmínkách a přesto si našli způsob, jak si naspořit na důstojný život? Proč by měli dostávat stejně jako ti, kteří si celý život seděli na zadku a teď se tváří, že „mají nárok“? Každý má tolik, kolik si svým předdůchodovým životem zasloužil. Všichni to mají takové, jaké si to udělají.