Článek
Slova, která mi máma řekla naposled: „Na nic se netěš. Všechno dostane bratr, ty jsi nás akorát zklamala.“ Měla jsem chuť se rozbrečet. Jenže mě to nepřekvapilo. Celý život jsem pro ně byla „jiná“. Příliš drzá, příliš nezávislá, příliš málo vděčná. A teď, když se dělí majetek? Najednou jsem vzduch.
Jenže jedno je přání. Druhé je zákon. A ten říká nějak takhle: potomek je tzv. nepominutelný dědic. A pokud mě nechtějí vydědit podle zákonných důvodů, mají smůlu.
Vydědění není vzkaz na ubrousku
Mnoho rodičů si myslí, že když se na vás „naštvou“, můžou vás jednoduše vyškrtnout ze závěti. Jenže tak to nefunguje. Nestačí říct „nezaslouží si to“. Musí být splněné přesně dané zákonné důvody, třeba že jste o rodiče dlouhodobě neprojevovali zájem, chovali se k nim hrubě nebo vedli trvale nezřízený život.
Já? Měla jsem s nimi složitý vztah. Ale starala jsem se, jezdila jsem tam, když bylo potřeba. Jen jsem se odmítla podřizovat jejich vydírání a žít podle jejich pravidel. To není zákonný důvod. To je jejich uražené ego.
Ošidit mě? Ne, děkuju. To radši soud
Už mám právníka. A pokud se opravdu pokusí majetek přepsat jen na bratra, půjdu k soudu. Protože i když mě emocionálně vymazali, finančně mě podle zákona vymazat nemůžou.
A ano, klidně to rozmáznu. Ať se ukáže, co je za tím. Ať si soud poslechne, jak „spravedlivě“ rodiče dělí, když jeden sourozenec celý život jen bere a druhý drží pusu a krok. Ne. Tohle rozhodně nebude podle nich.
Vydědit dítě? Možná ve filmech. V realitě je to těžší, než si myslíte
Lidi mají pocit, že mohou s majetkem naložit jakkoliv. Můžou. Ale s výjimkami. Zákon přesně specifikuje kolik musí, který dědic dostat z dědictví pokud k vydědění není zákonný důvod.
Takže, chtějí mě vyšachovat? Budou muset před soudem dokázat, že jsem se k nim chovala tak hrozně, že si nezasloužím ani korunu. A to si můžou rovnou vzdát.
Rodina není posvátná, když vás chce okrást
Zvlášť když vás trestá za to, že jste se vymkli. Že jste nechtěli sedět u nedělního stolu a tvářit se, že je všechno v pořádku. Když vás zrazuje vlastní krev, je čas zapnout mozek. A přestat si hrát na „buď slušná, jsou to tvoji rodiče“.
Ne. Tohle je o spravedlnosti. O tom, že právo je na mé straně. A o tom, že i rodina má své hranice. A že nechat se okrást o to, co mi patří by byl nesmysl.
