Článek
Poslouchám to pořád dokola. „Práce není. Nikdo nás nechce. Je to zoufalý.“
Sedí u piva, v teplákách, na gauči. Mají čas scrollovat TikTok, mají čas vést vášnivé debaty o systému, co je zradil.
Ale nemají čas vstát v pět ráno a jít makat rukama.
Zkusila jsem se zeptat: „A co montovna u nás ve městě? Dělají tam dvanáctky, berou nové lidi.“
Reakce? „Za ty prachy bych tam nevlez. A vůbec, to není práce pro chlapa jako já.“
Chlapa jako on.
Co to je za druh?
Chlap, co se štítí práce?
Sní o penězích. Ale reálně se nezvednou ani z postele
Dřív se chlapi nestyděli vzít práci, jaká byla. Vstávali za tmy, dělali v lese, jezdili s náklaďákem, stavěli baráky.
Dnes? Dnes si třicetiletý „kluk“ (říkám kluk, protože muž by se choval jinak) sedne k počítači a začne hledat „smysluplnou pozici, kde bude vidět jeho přínos“.
Jenže co takhle nejdřív vstát, pracovat a pak si budovat ten přínos?
Nějak jsme si zvykli, že i chlapi chtějí být hlavně v klidu.
Že mít kladivo v ruce je pod úroveň. Že sedět u pásu je degradace.
Ale pobírat dávky a lamentovat nad nespravedlností systému, to jim nevadí.
Nejsou líní. Jsou pohodlní. A to je horší.
Neříkám, že každý má ráno běžet na stavbu. Ale kdyby v tomhle státě zkolabovali všichni, co dělají rukama, tihle „nedocenění ajťáci bez místa“ by po týdnu plakali, že si nemůžou ani namazat rohlík.
Znám chlapy, co pracují od rána do noci, co makají na tři směny, co vstávají ve čtyři ráno. Nikdo o nich nenatočí dokument. Ale bez nich by se celý tenhle stát sesypal.
A pak tu máme generaci mužských „hlubokých duší“, co chtějí něco víc.
Ale víc práce rozhodně ne.
Hledají práci, která bude pohodlná, zábavná a s velkým smyslem. Ale hlavně bez vstávání před osmou.
Jestli si myslí, že reálný život počká, než se jejich vesmír zharmonizuje, tak mám pro ně špatnou zprávu.
Život nečeká. Účty se neptají.
A ženský, co platí nájem za dva, taky ne.
Ono to není tím, že by nebyla práce. Jen není taková, jakou si vysnili.
A místo aby se přizpůsobili realitě, radši sedí doma a tvoří si vlastní, ve které jsou oběti, filozofové, přemýšliví chlapi, co se bohužel narodili do špatného století.
Dnes se víc cení muž, co má názor než ten, co má mozoly
A to je průšvih. Protože dokud budou pohodlní kluci pokládat odpovědnost za archaický koncept a práci za zbytečné mučení, nehneme se nikam.
Neříkám, že každý musí tahat pytle s cementem. Ale něco dělat, vstát, převzít odpovědnost, to je základ.
A pokud to neumí ani ve třiceti, tak to nebude o systému.
Bude to o nich.
