Článek
Tak tohle už je fakt vrchol! Rodiče mě roky tlačili do školy, kterou jsem nikdy nechtěla, ignorovali to, co chci já a dělali, že vědí všechno nejlíp. A teď, když jsem si konečně dupla a rozhodla se odejít, chtějí, abych jim zaplatila náklady na ty roky, co mě tam proti mé vůli drželi. No to určitě!
Škola, kterou jsem nikdy nechtěla
Od dětství jsem slýchala, že vzdělání je cesta k úspěchu, že bez diplomu budu nicka, která si v životě neškrtne. Všechno se točilo kolem jejich představy o mně – dítě s titulem, na které budou pyšní. Nikdy se nezeptali, co chci já. Chtěli právníka, chtěli doktorku, chtěli cokoliv, co by je pozvedlo v očích jejich okolí a ukázalo, že jsou „někdo“.
Jenže realita byla jiná. Já jsem se na té škole dusila. Učila jsem se kvůli nim, ne kvůli sobě. Každý den byl jen dalším důkazem, že tohle není můj svět. A když jsem konečně našla odvahu to zabalit, přišlo něco, co by mě ani ve snu nenapadlo: „Fajn, ale zaplať nám, co jsme do tebe investovali.“
Oni investovali? Ne, tohle byl jejich projekt
Prý investovali. To jako vážně? Tohle nebyla investice, to byla jejich touha mít dítě jako výstavní exponát. Já jsem jim jasně říkala, že mě to nebaví, že chci něco jiného, ale ne, musela jsem vydržet, musela jsem dělat to, co oni chtěli. A teď, když jim jejich „projekt“ nevyšel, chtějí, abych to zaplatila? To nemůžou myslet vážně!
Počítají každou korunu
A to není jen o škole. Počítají mi všechno. Jídlo, bydlení, dopravu, dokonce i kapesné. Kdyby mohli, tak mi naúčtují i vzduch, co jsem doma dýchala. Já chápu, že mě živili. Chápu, že mě podporovali. Ale víte, co nechápu? Že se teď rozhodli na mě začít vydělávat a udělat ze mě svého dlužníka.
Nerozumí roli rodičů
Rodiče mají podporovat své děti, ne je finančně vydírat. Když se rozhodnou mít dítě, berou na sebe zodpovědnost. A ta zodpovědnost není o tom, že vám to dítě jednou všechno vrátí, až bude dospělé. Je o tom, že mu dáte podporu a svobodu najít si svou cestu. Jenže moji rodiče si to vyložili jinak: my platíme, ty děláš, co chceme, a pokud to tak není, zaplatíš nám všechno zpátky.
Moje odpověď? Ani korunu!
Řekla jsem jim to jasně: Nic vám nedám. To, co jste do mě „investovali“ bylo vaše rozhodnutí. Drželi jste mě na škole, kterou jsem nechtěla, ignorovali jste moje přání, a teď za to platím já – svou svobodou, svým psychickým zdravím. Ale penězi? Ani náhodou. Martina posílá vzkaz pro všechny, co čtou: Nenechte se manipulovat. Nežijte život podle cizích pravidel. A hlavně: nenechte se ždímat těmi, co vás mají podporovat.
