Článek
Ne, nebyl alkoholik, nebil mě, nechodil za jinýma. Jen byl… k nevydržení obyčejný.
Žádná velká zrada. Žádné drama. Jen nekonečný, dusivý stereotyp. Ráno čaj. K obědu kuře. Večer televize a ponožky u topení. Každý den stejně tichý. Každý večer stejně předvídatelný.
„Co víc bys chtěla?“ ptali se mě.
Možná právě to. Chtít víc. Cítit víc. ŽÍT víc.
Láska? Možná. Vzrušení? Nikdy.
Byl hodný. Pracovitý. Nepil. Nehonil ženský. Jenže mě taky nechytil za boky, když jsem vařila. Nikdy mi neposlal zprávu jen proto, že si vzpomněl. Nikdy mě nevzal spontánně ven.
Po sedmi letech manželství jsem si připadala jako domácí spotřebič. Funkční, tichá, zbytečně designová.
A on? On mě miloval způsobem, jakým miluješ mikrovlnku. Dokud funguje, neřešíš ji.
Problém nebyl v tom, že dělal něco špatně. Problém byl, že nedělal nic.
Na výročí jsme šli do stejné restaurace. Každé narozeniny padla stejná bonboniéra. Každý sex měl stejný scénář. Když jsem navrhla víkend v horách, řekl: „To je zbytečné utrácení.“
Když jsem chtěla zkusit tanec, odpověděl: „Na to jsme staří.“
A když jsem mu řekla, že už to nedávám, podíval se na mě a jen pokrčil rameny.
Bála jsem se, že mě všichni odsoudí.
A taky že jo.
„Jsi nevděčná.“
„Aspoň tě nebije!“
„To bys radši měla doma ožralu?“
Ne. Já jsem jen přestala tolerovat prázdno. Přestala jsem předstírat, že tohle je štěstí.
Nechtěla jsem se probudit ve čtyřiceti s pocitem, že jsem umřela už v pětatřiceti. Že jsem si smazala život kvůli někomu, kdo si neuměl zapamatovat, jakou mám oblíbenou květinu.
Rozvod nebyl zlom. Byl restart.
Od té doby jsem sama. A paradoxně se cítím víc milovaná – sama sebou.
Někdy je ticho. Někdy je strach. Ale vždycky je to moje. Můj prostor. Moje rozhodnutí. Můj chaos.
A víš co? Ten chaos mě baví víc než deset let s člověkem, který nikdy nezměnil typ zubní pasty.
Nemusíte mě chápat.
Nečekám potlesk. Ale přestaňme ženy nutit zůstávat ve vztazích, které je dusí jen proto, že jsou „bezproblémové“.
Nuda není luxus. Nuda je rakovina. Pomalu se šíří a jednoho dne zjistíš, že nežiješ, ale jen přežíváš.
