Článek
Když sestřenice oznámila první těhotenství, všichni jsme měli radost. Druhé dítě přišlo necelé dva roky poté, třetí za další rok a půl. Nyní čeká čtvrté.
Na počtu dětí není nic špatného. Pokud je někdo chce, dokáže se o ně postarat a vytvoří jim dobré zázemí, je to pouze jeho rozhodnutí. Problém je, že moje sestřenice své mateřství nepovažuje za osobní volbu. Udělala z něj důkaz vlastní morální převahy.
Ženy, které se po rodičovské vrátí do práce, podle ní dávají přednost kariéře před dětmi. Jesle jsou odkladiště a matka jednoho dítěte údajně netuší, co znamená skutečná únava. Bezdětným ženám zase vysvětluje, že nikdy nepoznají opravdovou lásku.
Dokonalost zajišťuje babička
Na sociálních sítích vypadá její život nádherně. Děti mají sladěné oblečení, pečou domácí sušenky a společně vyrábějí podzimní dekorace. Pod fotografiemi píše, že mateřství je náročné, ale stačí si jen správně nastavit priority.
Na snímcích ovšem není vidět její matka, která u nich bývá téměř každý den. Vaří, pere, vyzvedává děti ze školky a pravidelně si bere nejstaršího vnuka na celý víkend.
Není tam ani její mladší sestra, která hlídá při každé lékařské prohlídce. A samozřejmě ani já, které sestřenice volá pokaždé, když ostatní pomocníci nemohou.
Jednou mi nechala tři děti na sobotu. Večer napsala, že se zdrží do neděle. Nakonec si pro ně přijela v pondělí odpoledne. Když jsem se ohradila, připomněla mi, že rodina si má pomáhat.
Hlavně rychle vyfotit štěstí
Definitivně mi došla trpělivost na oslavě narozenin její nejmladší dcery. Děti nesměly začít jíst dort, dokud nevznikla dokonalá fotografie. Nejmladší plakala, starší se hádali a oslavenkyně chtěla sfouknout svíčky.
Sestřenice je stále přesazovala a nutila usmívat se. Když konečně získala správný snímek, předala plačící dítě babičce a téměř půl hodiny upravovala fotografii v telefonu.
Večer zveřejnila příspěvek o kouzelném rodinném dni a vděčnosti za každou společnou chvíli.
Pod fotografií se objevily desítky komentářů, jak je úžasná matka. Babička mezitím doma prala ubrusy a její manžel uklízel kuchyň.
Mateřství není soutěž
Když mě znovu požádala o hlídání, odmítla jsem. Ne proto, že má hodně dětí, ale protože pomoc považuje za samozřejmost a zásluhy připisuje pouze sobě.
Označila mě za sobeckou a závistivou. Podle ní nemohu pochopit, jak náročný život má. Jenže právě to chápu velmi dobře. Vidím také všechny lidi, kteří jí ten život umožňují. Sestřenice možná jednou pochopí, že počet dětí ani fotografie sladěných svetrů z nikoho lepšího člověka nedělají.
