Snacha mi vrátila všechny dárky pro vnuka. Peníze z obálky si ale nechala

Snacha mě před oslavou požádala, abych vnukovi koupila jen jednu věc. Mají malý byt a hraček prý už příliš. Vybrala jsem dřevěnou stavebnici, o které vnuk několik měsíců mluvil.

Pak jsem uviděla knížku o dinosaurech a přidala ji. K tomu svetr, protože z předchozího rychle vyrostl. Do přání jsem vložila tři tisíce korun s tím, že je rodiče mohou použít na nový psací stůl, o němž se zmiňovali.

Ano, místo jednoho dárku jsem nakonec přinesla tři. Chápu, že se to snaše nemuselo líbit. Na oslavě ale nic neřekla. Vnuk měl radost, stavebnici hned rozbalil a večer mi poslal fotografii hotového hradu.

Následující odpoledne zazvonila snacha u dveří. V ruce držela velkou nákupní tašku. Vyndala z ní stavebnici, knížku i úhledně složený svetr.

„Domluvily jsme se na jednom dárku a ty jsi to zase nerespektovala,“ řekla.

Připomněla jsem jí, že stavebnice byla právě tím jedním domluveným dárkem. Knížku a oblečení jsem nepovažovala za zbytečné hračky. Odpověděla, že o tom, co jejich dítě potřebuje, rozhodují rodiče.

V tom měla pravdu. Proto jsem se nehádala a věci si vzala zpátky. Když jsem ale tašku vyprázdnila, všimla jsem si, že v ní není přání ani obálka.

Zeptala jsem se, zda na obálku nezapomněla. Snacha se zatvářila překvapeně.

„Tu jsme si nechali. Peníze jsou něco jiného, ty se vždycky hodí.“

Nevěděla jsem, co na to říct. Jestliže byly všechny mé dárky projevem nerespektování rodičovských hranic, proč se totéž netýkalo tří tisíc korun? Obálku jsem přece také přinesla bez předchozí domluvy.

Když jsem poznamenala, že by tedy měla vrátit i peníze, urazila se. Prý chci vnuka trestat za spor mezi dospělými. Syn mi večer zavolal a řekl mi, ať kvůli „pár tisícům“ nedělám v rodině dusno.

Jenže mně nešlo o částku. Šlo o pravidlo, které se přísně uplatnilo na všechno, co se snaše nehodilo, ale u hotovosti náhle přestalo existovat.

Peníze jsem zpátky nedostala. Od té doby kupuji vnukovi jen jeden předem odsouhlasený dárek. Hotovost už do obálek nevkládám. Místo toho mu spořím na účtu vedeném na své jméno a peníze mu předám, až bude dospělý.

Rodiče mají právo určovat, co jejich dítě dostane. Babička má ale stejné právo rozhodnout, za jakých podmínek bude své peníze rozdávat.