Sousedí šetří na náš účet. Netopí a o to víc musíme topit my. Budeme chtít, aby nám proplatili účty

V obýváku mi hučí radiátor jak turbína, účty za plyn lezou do nebe a já sedím v mikině a stejně je mi zima. Ne proto, že bychom neměli na topení. Ale proto, že sousedi vedle mě mají nový koníček: netopit vůbec a ohřívat se teplem, které jim prosakuje zdmi od nás. Šetří „ekologicky“. Na naše náklady.

Když venku mrzlo, všimla jsem si, že u nich jsou věčně pootevřená okna, v bytě tma, radiátory studené. Chodí doma ve svetrech a čepici, tváří se jako asketičtí bojovníci proti drahým energiím. Jenže když mají byt nalepený na našem, znamená to jediné: my musíme topit dvakrát tolik, aby dům nepromrzl skrz na skrz.

U stěny s jejich bytem máme lednici zadarmo – stačí tam dát mléko a je skoro vychlazené. V dětském pokoji je zima, u zdi vlhko, radiátory jedou nonstop. Tohle není „každý si topí podle sebe“. Tohle je sousedský parazitismus. Oni – nula. My – sauna. A účty za oba.

Zkusila jsem domluvu. Zaklepala jsem, slušně vysvětlila, že se nám zvedla spotřeba, že by bylo rozumné aspoň temperovat, aby dům jako celek držel nějaký režim.
Odpověď?
„My šetříme, energie jsou drahé. To je naše věc.“

Ne, není. Jakmile sdílíme zdi, stoupačky a rozvody, jejich extrémní „šetření“ začíná mít velmi konkrétní vliv na naše platby. Tohle není svoboda. To je černý pasažér v teplém vlaku, který platíme my.

Správce domu dělá mrtvého brouka: „Nemůžeme lidem nařizovat, jak mají topit.“ Překlad: dokud se někdo neodhodlá k tomu udělat pořádné scénu tak, všichni plaťte a buďte zticha. Sousedi nad námi mají stejný problém, ale bojí se říct cokoliv, aby „neměli zlé vztahy v domě“.

Přesně na to tihle šetřílci spoléhají. Že budou všichni moc slušní, unavení a vystresovaní, aby se dohadovali. A mezitím se každý měsíc z našeho účtu odpařují tisíce za jejich hrdinské mrznutí.

Já ale odmítám být chodící kotelna pro celý vchod.

Vzala jsem faktury, podívala se na spotřebu posledních let, srovnala, od kdy máme vedle „lednici“ a jak šla nahoru naše platba. Soused má topení na nule, dům jako celek topí míň, ale my konkrétně topíme výrazně víc. To není pocit. To jsou čísla.

Budeme chtít, aby se na nákladech podíleli. Ne symbolickou „pětistovkou na usmířenou“, ale reálnou částkou podle toho, kolik jejich mrazákové hrdinství stojí nás. Výbor domu, měření, klidně i právník. Je nám jedno, jak daleko budeme muset zajít. Ať se jednou také dozvědí, že jejich „my si šetříme“ má velmi jasnou cenu  a někdo ji platí.