Článek
Než se ozvu, vždycky dlouho váhám. Vážím slova, připravuju si argumenty, v hlavě se omlouvám za to, že si vůbec dovoluju chtít víc. Nechci být „ta problémová“.
Ale tentokrát už toho bylo moc. Po třech letech, kdy jsem zaskakovala za kolegyni na mateřské, psala reporty i za šéfa a sbírala klíče od firmy jako Pokémony, jsem si řekla: buď teď, nebo nikdy.
A pak to přišlo.
Ten pohled přes stůl.
To přimhouření očí.
A ta věta: „Měla byste být ráda, že tu vůbec jste.“
Ne, nejsem ráda. Ne za tuhle cenu.
Když vás loajalita změní v levnou pracovní sílu
Co mě na tom štve nejvíc? Ne to, že mi přidat nechtěli. Ale že to zarámovali jako laskavost, že tam vůbec můžu chodi makat. Jako bych tam seděla díky jejich milosrdenství.
Jenže já si svoje místo sakra vydřela. Nevyhráli mě v tombole. A rozhodně mě tam nedrží z dobročinnosti.
Jsem schopná. Výkonná. Spolehlivá. A tohle všechno berou jako samozřejmost – dokud si neřekneš o víc. Pak z tebe udělají nenažranou kariéristku, která si neváží „kolektivu“ a „příležitosti“.
Jenže já jsem už dávno pochopila, že kolektiv ti hypotéku nezaplatí. A příležitost se fakt nedá mazat na chleba.
„Když se ti to nelíbí, můžeš jít.“ Fakt?
Tohle je druhá oblíbená fráze. Výhružka zaobalená do pasivní agrese. Jenže tahle karta se už přehrála.
Dneska jsou firmy, které hledají lidi jako já – odvážné, zkušené, přímé. A pokud mě firma chce vydírat pocitem vděčnosti, měla by se připravit na to, že další schůzku povedu už jen s HR z jiné společnosti.
Protože já nemám v plánu žít s hlavou v klíně a s výplatou, která mi po zaplacení nájmu sotva dovolí koupit si jogurt a benzín.
Nikdo ti nepřidá, když si neřekneš.Pak ti řeknou, že chceš moc.
Ten paradox je neuvěřitelný. Když makáš jak šroub, nikdo si tě nevšimne. Ale když si řekneš o navýšení – jsi hrozba.
A přitom by to mělo být normální. Mluvit o penězích bez studu. Stanovit si hranice. Vyčíslit vlastní hodnotu.
Jenže hodná holka, co drží pusu a krok, je pro ně výhodnější.
Jenže já už nejsem hodná holka.
A rozhodně ne levná pracovní síla.
Tohle je vzkaz všem ženám, co se bojí ozvat
Pokud si připadáš nevděčná jen proto, že nechceš makat za almužnu – nejsi.
Pokud tě někdo zesměšňuje, protože chceš férovou odměnu – vyměň firmu, ne sebe.
A pokud ti řeknou, že máš být ráda, že tam vůbec jsi, řekni jim:
„Ne. Vy byste měli být rádi, že jsem tu já.“
