Článek
Na vysoké školy se dnes nedostávají jen ti nejlepší – ale často ti, kteří se bojí skutečného života. Ti, kteří neumí nic vytvořit, nic vymyslet, nic rozjet. Ale zato se umí učit nazpaměť, psát seminárky a vyčkat si na teplé místo v kanceláři. A tak sedí pět let na fakultě, aby pak s titulem v ruce přesvědčovali okolí, že oni na to mají. Jenže když přijde první výzva v praxi, zhroucení je na spadnutí.
„Bez titulu nemáš šanci.“ Fakt?
Nejčastější argument? Že bez VŠ se v dnešní době nikam nedostanete. Přitom to není pravda. Práci získává dnes ten, kdo něco umí. Kdo maká, kdo má tah na branku, kdo něco postaví, naprogramuje, prodá, vymyslí, nebo zorganizuje. Ale to není pohodlné. Nezaručí vám to status. A tak spousta lidí radši zvolí jinou cestu – jistotu diplomu, půjček, přeceňovaných znalostí a sebevědomí nad rámec schopností.
Vzdělání ≠ schopnost
Nikdo netvrdí, že vzdělání je k ničemu. Ale udělat z diplomu jedinou vstupenku k úspěchu je směšné. Kolik lidí s titulem vlastně pracuje v oboru? Kolik z nich by zvládlo postavit se na vlastní nohy bez papíru v zádech? A kolik z nich se směje těm „nevzdělancům“, kteří si vydělají třikrát tolik a ještě je práce baví?
Titul jako maska
Nejhorší jsou ti, kteří titul používají jako štít. „Já jsem Mgr., tak si mě važ.“ Nebo ještě lépe: „Vy mě nemůžete kritizovat, já mám Ph.D.“ Jako by to z nich dělalo lepší lidi. Jenže nevědí, že v běžném životě je nikdo oslovovat jejich titulem nebude. V běžném životě a hlavně práci, rozhoduje výsledek. Ne titul před jménem.
Já mám titul
VŠ titul není zárukou úspěchu. A často je spíš alibi pro ty, kteří by se v reálném světě bez ochranné známky univerzity ani nerozjeli. Věta „Já mám titul“ už dávno neznamená „Já něco umím“. Znamená jen to, že člověk pět let přežil v systému. To je všechno.
Chcete mě usadit? Prosím – ale nedělejte to jen svým diplomem. Zkuste raději skutečné výsledky, kterých jste dosáhli.
