Článek
Tak jsme opět v topné sezóně a v některých panelákových bytech se nerozehřívají jen radiátory, ale i debaty mezi sousedy. Článek o sousedovi, který se rozhodl „vytápět“ byt sousedův radiátory, je krásným příkladem toho, jak vzájemná sousedská etika může sklouznout někam mezi spor o teplotu a nepsané pravidlo „kdo ušetří víc“.
Paneláková hra na teplotní skrývačku
„Já ještě netopím, není důvod,“ chlubí se jeden z obyvatelů v článku. A víte co? Má v podstatě pravdu. S tím, že bydlí ve vnitřním bytě, je to vlastně strategický tah – byt obklopený teplými stěnami z ostatních stran prostě nepotřebuje aktivně vytápět. Je to skoro jako mít „all-inclusive“ pobyt – teplo od sousedů, žádná práce. Jenže… kde je ta sousedská ohleduplnost, na kterou si tak rádi hrajeme, když nám to vyhovuje?
Vzájemná výhřevnost, nebo sousedské sponzorství?
Tady se dostáváme k tomu hlavnímu: zatímco vnitřní soused může mít celou zimu „radiátory na nule“, sousedé okolo mají pocit, že platí nejen za své teplo, ale i za ten komfort vedle. Je fajn šetřit na účtech za topení, ale pokud to jde na účet ostatních, je to ještě eticky v pořádku? Panelákové soužití je i o jisté formě solidarity, ale když jeden soused na solidárnosti staví osobní zisk, stává se z toho tak trochu nedobrovolné sponzorství.
Začněte topit, sousede! A nečekejte, až bude pozdě
Sousedé v článku to řeší nenásilně – s lehkým apelováním na slušnost. A tady je klíč k řešení. Ano, topit si doma je svobodná volba, ale pokud někdo výrazně těží z tepla ostatních, nabízí se přehodnotit nastavení plateb, kdy společné náklady na teplo budou více odrážet skutečné vytápění. A to už není jen otázka sousedských vztahů, ale čistě ekonomická záležitost. Možná se tedy vyplatí mít teplomilného souseda včas upozornit, než přijde vyúčtování, které ho příjemně „zahřeje“ o něco víc než jeho stěny.
Takže co říct na závěr? Společné bydlení přináší nevyhnutelně sdílené problémy, ale také sdílené zodpovědnosti. Možná by příště sousedé mohli při té konverzaci na chodbě rozebrat i to, jak se vzájemně zahřát nejen na těle, ale i na duchu – bez hořkých pocitů, že někdo někomu dělá nechtěného „sponzora“.
Doma si budu dělat, co chci!
Osobně ale stojím na straně souseda, který netopí. Proč by měl topit, když má doma teplo? Pokud ho ostatní nechtějí „sponzorovat“ tak, ať přestanou topit oni. Těžko mohou někomu něco přikazovat. Sama jsem ve „vnitřním“ bytě žila pár let. Celou zimu jsem netopila, ale stejně jsem měla doma nechutné vedro, z přetopených okolních bytů. Měla jsem snad chodit bouchat na sousedy, aby si laskavě ztlumili doma topení, že mě to obtěžuje? Ne. Prostě jsem více větrala a byla jsem ráda, že mám topení bez práce a bez nákladů. Vnitřní byty jsou obecně zkrátka teplejší a kdo chce ušetřit za topení, ať si najde takový byt k topení. A závistivým sousedům, kteří by ostatním chtěli přikazovat, jak mají topit doporučuju, aby se do podobného bytu přestěhovali taky. A bude po závisti.
