Článek
Naše děti mají pět a osm let. Sladkosti smějí, ale až po normálním jídle a v rozumném množství. Nechci z čokolády dělat zakázané ovoce, zároveň však odmítám, aby se jí nahrazovala svačina nebo večeře.
Tchyně Eva považovala naše pravidla od začátku za zbytečná. Tvrdila, že její děti také jedly bonbony a vyrostly bez následků. Kdykoli jsme přijeli na návštěvu, měla na stole sušenky, oplatky i misku plnou čokoládek.
Zpočátku jsem to neřešila. Návštěva u babičky nemusí vypadat stejně jako běžný den doma. Jenže děti se od ní začaly přecpané, bolelo je břicho a mladší syn večer odmítal večeři.
Prozradil to obal v kapse
Jednou jsem při praní našla v synově mikině několik obalů od čokolády. Zeptala jsem se ho, kolik jí u babičky snědl. Okamžitě se podíval na starší sestru a oba ztichli.
Dcera nakonec přiznala, že jim babička dává sladkosti těsně před odchodem. Část snědí u ní a zbytek si schovají do kapes.
„Ale nesmíme ti to říkat, protože bys zase byla protivná,“ vysvětlil syn.
Právě tato věta mě zasáhla víc než samotné množství čokolády. Tchyně dětem nejen porušovala naše pravidla. Učila je, že přede mnou mohou něco tajit a že ona stojí na jejich straně proti zlé matce.
Manžel v tom nejprve neviděl problém
Když jsem to řekla manželovi, začal se smát. Podle něj babičky děti odjakživa rozmazlují a já z několika bonbonů vytvářím zbytečný konflikt.
Zeptala jsem se ho proto, zda by mu připadalo v pořádku, kdybych dětem řekla, ať před ním tají něco, co zakázal on. Teprve tehdy pochopil, že nejde jen o cukr.
Tchyně naše výhrady přijala mnohem hůř. Tvrdila, že jí závidím hezký vztah s vnoučaty a snažím se kontrolovat každou minutu, kterou s nimi tráví. Potom dodala, že děti ji mají rády právě proto, že jim všechno nezakazuje.
Tím vlastně potvrdila, čeho jsem se obávala. Sladkosti nepoužívala pouze jako drobnou radost. Pomocí nich si budovala roli hodné babičky a mě nechávala v pozici člověka, který všechno kazí.
Problém nebyla jedna sušenka
Manžel matce vysvětlil, že děti může pohostit dezertem po obědě. Nesmí jim však dávat plné kapsy sladkostí ani je žádat, aby před námi cokoli tajily.
Eva se urazila a prohlásila, že za takových podmínek děti hlídat nebude. Několik týdnů jsme proto návštěvy omezili pouze na chvíle, kdy jsme byli přítomní také my.
Nebyl to trest. Potřebovali jsme dětem ukázat, že pravidla neurčuje ten, kdo jim nabídne nejvíc čokolády.
Tchyně nakonec ustoupila. Dodnes má při každé návštěvě něco sladkého, ale položí to na stůl až po jídle a už děti neposílá domů s tajnou zásobou v kapsách.
Babička samozřejmě může vnoučata rozmazlovat. Neměla by je však učit, že láska znamená porušovat pravidla jejich rodičů a společně to před nimi skrývat. V takové chvíli už nejde o nevinný bonbon, ale o důvěru, která se napravuje mnohem déle než bolavé břicho.
