Článek
První obálku jsem našla v kapse jeho bundy, když mě požádal, abych mu přinesla klíče. Osm tisíc a lístek: „Na to auto. Máma.“
Auto jsme měli zaplatit ze společné rezervy. Zeptala jsem se proto, proč mi neřekl, že opravu uhradila tchyně.
„Abys zase neměla řeči.“
Žádné řeči bych neměla. Pomoc jsme od rodičů už dostali a poděkovali za ni oba. Vadilo mi, že peníze z našeho účtu mezitím vybral taky. Prý si koupil telefon. Ten starý mu přitom fungoval.
„Máma říkala, ať si taky něco dopřeju. Že nemusíš vědět všechno.“
Máme každý vlastní peníze na osobní výdaje. Jenže manžel ty svoje pravidelně utratil a potom si došel pro další.
Pět tisíc za náš víkend
Postupně vyšlo najevo, že obálky dostává několik měsíců. Na boty, na benzín, jen tak. Tchyni vyprávěl, že doma pořád šetříme a on si nemůže nic koupit. O novém telefonu se jí nepochlubil.
Nejsme chudí. Jen splácíme bydlení a odkládáme na opravu střechy. Oba podle naší dohody.
Zlom přišel před víkendem, kdy jsme měli s dětmi odjet za kamarády.
„Nikam nejedeme. Slíbil jsem mámě, že jí pomůžu na chalupě.“
„Vždyť to máme měsíc domluvené.“
Pokrčil rameny. Máma mu zrovna dala pět tisíc. Připadalo mu hloupé ji odmítnout.
Kamarádům jsem zavolala, že přijedu s dětmi sama. Najednou se mu ale nelíbilo, že budeme celý víkend bez něj. Čekal, že svůj program zrušíme všichni.
Když vám přispívám, mám snad právo něco říct
Při další návštěvě tchyně poznamenala, že jsme si místo výletů mohli konečně uklidit garáž. Pak začala vysvětlovat, jakou máme koupit kuchyňskou linku.
„Když vám přispívám, snad k tomu můžu něco říct.“
Řekla jsem jí, že její peníze na domácnost nejdou. Syn si za ně kupuje věci pro sebe.
Podívala se na něj. On na talíř.
„Tak vidíš, chudák si musí všechno obhajovat,“ obrátila se zase ke mně.
Čekala jsem, že jí řekne o našem rozpočtu. Že vysvětlí, na čem jsme se dohodli. Místo toho mi pod stolem stiskl koleno.
„Nech to být. Vždyť víš, jaká je.“
Odpověď si musí vymyslet sám
Doma jsem mu řekla, že společnou rezervu doplní z vlastních peněz. A příště za nás nebude rušit domluvené plány jen proto, že dostal obálku.
„Takže mi zakazuješ brát si od vlastní mámy peníze?“
„Ne. Ale přestaň jí vyprávět, že ti doma něco odpírám. A jestli jí za ty peníze něco slíbíš, nebudeš to slibovat i za mě a děti.“
Naštval se. Prý ho stavím mezi sebe a jeho matku. Přitom to byl on, kdo u ní dělal chudáčka a doma se vymlouval na její přání. Oběma nám tvrdil, že s tou druhou nic nezmůže.
