Hlavní obsah
Příběhy

Tchyně mě pořád poučuje, jaký mám mít doma pořádek. Nechápe, že je to moje domácnost

Foto: Open AI / DALL-E

Tchyně mi chodí do bytu a kontroluje prach. Přesně tak. Komentuje polštáře, skříňky, otisky na skle i to, že mám „moc věcí“. Prý to myslí dobře. Jenže já už nejsem dítě na inspekci. Je to moje domácnost. A její názor mě nezajímá.

Článek

Začíná to nenápadně. Přijde na návštěvu, rozhlédne se a už se jí v očích rozsvítí kontrolka. Nastane ticho. Ten typ ticha, který není klidný – je hodnotící. Pak se ozve: „Ty nemáš zase uklizeno?“ A to „zase“ je důležité. Protože naznačuje, že mě dlouhodobě sleduje a dlouhodobě neprospívám v její mentální tabulce.

Prach na poličce? Je to důkaz mé „líné povahy“. Hrnky ve dřezu? Moje „nezodpovědnost“. Děti rozházené hračky? Samozřejmě „výchova“. A když ne tohle, najde si něco jiného.

Ona tomu říká péče. Já tomu říkám invaze.

Nejhorší je ten sladký obal: „Já to myslím dobře.“ „Já ti chci pomoct, abys to měla hezké.“ Překlad? Já vím líp než ty, jak má vypadat tvůj život.

Tchyně, která poučuje o pořádek, často neřeší prach. Řeší hierarchii. Řeší, kdo je tady „ta správná žena“ a kdo je ta, kterou je třeba vychovat. A když se ohradíš, hned hraje uraženou: „Tak já už nic neřeknu.“ Super. Přesně to chci. Nic. Neříkej. Nehledej. Nehodnoť.

Když se ozvu, jsem „hysterka“.

Tohle je past. Když držím pusu, bere to jako souhlas. Když se ozvu, udělá ze mě konfliktní. V rodinách to funguje krásně: kdo nastaví hranice, je problémový. Kdo je bezohledný, je „upřímný“. Kdo si dovolí vstoupit do cizí domácnosti a začít rozdávat rozkazy, je prý jen „starostlivý“.

Jenže starost není diktát. Starost se ptá, jestli něco nepotřebuju. Starost neotvírá skříňky a nedělá audit. Starost nepoužívá věty typu „tohle by mě hanba fackovala“.

Partnerova reakce je test dospělosti

A tady se ukáže, jestli mám vedle sebe muže, nebo syna své matky. Protože pokud u toho sedí, žvýká rohlík a pronese: „Neřeš to, ona to myslí dobře,“ tak mi právě sdělil, že jeho klid je víc než můj respekt.

A já nejsem dekorace v jeho životě. Já nejsem kompromisní projekt. Já jsem jeho partnerka. A pokud neumí říct své matce „tohle je naše domácnost“, tak ji vlastně nechává mě řídit.

Nechci válku. Chci jednoduché pravidlo: v mém bytě se nevychovává dospělá žena.
Takže jsem to řekla jasně: „Prosím, nekomentuj můj pořádek. Pokud se ti tu nelíbí, nemusíš chodit.“ Bez úsměvu, bez omluv, bez přednášky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz