Článek
„Druhá maminka“ zní sladce. Jenže je to past.
Tahle věta je tak strašně oblíbená, protože se s ní nedá bojovat bez toho, abyste vypadala jako monstrum. „Cože? Tobě vadí, že tě má ráda?“ Přesně, takhle to zkouší. A to je na tom to nejchytřejší. „Druhá maminka“ je marketing. Rodinný slogan. Věta, která má vypadat jako vztah, ale ve skutečnosti je to nárok.
Protože maminku už mám. Jednu. A pokud si někdo chce hrát na druhou, měl by mít minimálně jednu zásadní kvalifikaci: aby o to stála i ta, ke které se lepí. A já o to nestojím.
Není to láska. Je to přivlastnění.
V okamžiku, kdy tchyně říká „já jsem tvoje druhá maminka“, neříká tím „záleží mi na tobě“. Říká tím „mám u tebe speciální místo“. A to místo je často přesně tam, kde vám může sahat do života. Do vašich rozhodnutí. Do vašeho vztahu. Do toho, jak vychováváte děti, jak vaříte, jak se oblékáte, co „by se mělo“.
A když jí tu větu odkývnete, otevřete jí dveře. Ne jedny. Hned několik. Dáte jí legitimitu, k tomu, aby vám nonstop mluvila do života.
Když řeknete pravdu, udělá z vás viníka
Já jsem to udělala slušně. Bez výbuchu, bez dramat. Řekla jsem, že mi to není příjemné. Že to se mnou neladí. Že preferuju, aby mi říkala prostě jménem a nesnažila se ze mě dělat svou dceru.
A co následovalo? Uražené ticho. Výraz oběti. Věty typu: „Tak já už radši nic říkat nebudu.“ „Já to myslela dobře.“ „Vy mladí dneska neumíte přijmout lásku.“
Klasika. Vždycky, když nastavíte hranici, lidé, kteří na hranice nejsou zvyklí, to nazvou útokem.
Největší problém není její uraženost. Je to její role.
Tchyně, která se prezentuje jako „druhá maminka“, často nechce navázat rovnocenný vztah. Ona chce být nahoře. Chce být autorita. Chce mít výhodu „matky“, protože matce se odpouští, matce se ustupuje, matce se vysvětluje, matce se dává prostor.
Jenže já nejsem dítě. Já jsem partnerka jejího syna. Dospělá žena. A náš vztah má být rovnocenný, ne hierarchický. Pokud mi chce být blízko, stačí být laskavá a respektující.
Partner ukáže, jestli je muž nebo kluk
Protože upřímně , nejhorší není tchyně. Nejhorší je muž, který se tváří, že „nechce řešit konflikty“. Ten, který říká: „No tak jí to neber, ona to myslí dobře.“ Překlad: buď ticho, ať mám klid.
Jenže klid muže se často kupuje nepohodou ženy. A to je obchod, který já odmítám. Pokud mě miluje, nebude po mně chtít, abych se nechala pojmenovávat a cpát do role, která mi nesedí.
