Článek
Stála nade mnou s úsměvem, jak kdyby mi předávala diamantový náhrdelník. „Všechno nejlepší, zlatíčko!“ A já, natěšená, rozbalím balíček – a tam? Hrnek s nápisem Nejlepší žena světa. Jenže já ho poznala. Protože tenhle přesně jsem jí kupovala k svátku. Ještě jsem si pamatovala, jak jsem ho balila a ona ho přinesla v tom samém balícím papíru. Dokonce i cedulka „pro tebe“ byla napsaná mým rukopisem. Neobtěžovala se ji ani sundat.
V tu chvíli se ve mně všechno sevřelo. Ne proto, že bych toužila po drahém daru. Ale protože mi tím dala najevo, že jí za to ani nestojím. Že jí ani nestojí za to si zapamatovat, co jí dávám. Nehledě na to, že vracet dárky je děsná sprostota.
Pomsta v dárkovém balení
Ne, neudělala jsem scénu. Jen jsem se usmála a poděkovala. Ale v hlavě mi to jelo na plné obrátky. Ten hrnek jsem si pečlivě uložila. A jakmile přišly Vánoce, elegantně jsem ho zabalila zpět. S mašlí. A s tou samou cedulkou. „Pro tebe.“ Tentokrát jsem ani nepřepisovala rukopis. Když ho rozbalila, chvíli na něj zírala. Neřekla ani slovo. Jen se tvářila, že už si to asi nepamatuje. Ale bylo vidět, jak jí rudnou uši.
A mně se konečně ulevilo. Ne proto, že jsem jí to „vrátila“, ale protože jsem přestala hrát tu její hru. Tu hru, kde já se snažím a ona se směje pod vousy.
Když dárky ztratí smysl
Tady nešlo o ten hloupý hrnek. Jde o to, jak jsem se cítila, když mi někdo místo lásky daruje výsměch. Když se dárky mění ve falešná gesta. Když jde víc o to, „aby to bylo“, než „aby to potěšilo“. A přesně takhle to dělá moje tchyně. Celý život.
Je zvyklá brát, nedávat. Umí si vynutit vděk, i když ho nezaslouží. A takhle se chová i k vlastní rodině. Dárky recykluje. Slova opakuje. A emoce? Ty v ní asi kdysi umřely.
Odpověď s grácií
Nesnížím sama sebe na její úroveň. Ale vtip, ironii a tichou vzpouru si nenechám vzít. Protože kdybych ztichla, prošlapávala bych cestu dalším podobným gestům. A to ne. Stačilo jednou.
Ten hrnek teď možná leží někde vzadu ve skříni. Nebo ho znovu pošle dál. Ale já vím, že pochopila. Třebaže to nepřiznala slovy. Ale pohledem ano. Dárky totiž někdy mluví hlasitěji než lidé. A některé mluví o pomstě.
