Článek
Sedí u stolu, před sebou hromadu sušenek, bonbonů, čokoládek. Uprostřed moje děti. A nad tím vším tchyně – cukrová královna, která si z jejich zdraví udělala vlastní terapii.
„Neblbni, trochu sladkého jim neublíží,“ protočí oči pokaždé, když se ozvu. Jenže u ní „trochu“ znamená čokoláda k snídani, džus k obědu, sušenky k večeři a zákusek „za odměnu“.
Domů přivezu dvě upatlané, přetažené a protivné děti, co se klepou jak na detoxu. Spánek v háji, žaludek na vodě, hysteráky na všechno. A k tomu její jedovatá tečka: „U babičky jsou šťastné, u tebe mají jen samé zákazy.“
Láska obalená v cukru a lhaní
Nejvíc mě štve, že to celé prezentuje jako lásku. „Já jim chci jen udělat radost.“
Překlad: neumím s nimi normálně být, tak jim zacpu pusu sladkým. Hranice žádné, zdraví nula, hlavně ať mě milují, protože u mě je „lépe“.
Když jsem poprvé prosila, ať sladké omezí, přikývla. Při příští návštěvě znovu plný stůl. Podruhé jsem nastavila jasná pravidla: jeden malý pamlsek denně. Výsledek? Děti doma šeptem: „Babička říkala, že nám dala čokoládu, ale nesmíme ti to říct, jinak se budeš zlobit.“
V tu chvíli mi docvaklo, že nejde jen o cukr. Ona mi rozbíjí autoritu přímo před očima. Učí moje malé děti, že dospělí se mohou domlouvat proti mámě. Že tajit věci před rodičem je vlastně legrace.
„Ty vyvoláváš problémy“
Když jsem ji konfrontovala, spustila: „Dřív to tak nikdo neřešil, dneska jste všichni přecitlivělí. Ty vyvoláváš problémy.“
Ne, já je nevyvolávám. Já je jen odmítám zametat pod koberec.
Řeknu: „Dneska už nic sladkého, čeká je oslava.“ Přijedu, děti nalité džusem, v ruce sušenky. „To nic není,“ mávne rukou.
Řeknu: „Mají vyčištěné zuby, už nic nejíst.“ Za chvíli slyším šustění obalu v kuchyni. Večer nechtějí spát, ráno u zubaře musím řešit první kazy. A tchyně: „To z toho určitě není, ty z toho děláš drama.“
Rodinná mafie na ochranu babičky
Jakmile zvýším hlas, naskočí sbor:
„Nech ji, vždyť je to babička.“
„Dělá to z lásky.“
„Jednou tady nebude, budeš litovat.“
Takže scénář: já mám držet pusu, tchyně může dál sabotovat moje pravidla, děti mají v hlavě zmatek a cukr v krvi, jak kdyby jely na energetických drincích. Hlavně žádný konflikt, hlavně „rodinná pohoda“.
Můj muž stojí mezi tím, že mně rozumí, ale nechce válku s mámou. A tak v tom plave.
