Článek
To, co se stalo, by mi ještě před pár lety přišlo absurdní. Přijela jsem k tchyni, abych si vyzvedla svoje děti po víkendovém hlídání. A ona? Ruce v bok, úsměv nasazený, ale dveře zůstaly zavřené. Prý ať se nejdřív uklidním. Že prý děti jsou unavené a potřebují klid. A že by bylo vůbec lepší, kdyby u ní zůstaly „aspoň na pár dní“. Prý jim u ní nic nechybí.
Připadala jsem si jak komparzistka ve vlastním životě. Jako by někdo přepsal scénář a moje role matky byla škrtaná. Tchyně si zřejmě myslí, že to zvládne líp než já. Možná že vaří lepší polévky, že má víc času a trpělivosti. Ale to jí nedává právo zabírat si mé děti.
Kde je hranice?
Tchyně nejsou chůvy. A už vůbec ne náhradní matky. Děti nejsou věc, kterou si jedna generace půjčí od druhé a pak odmítne vrátit. To, že se rozvádíme, nebo že jsem někdy unavená, neznamená, že přestávám být jejich máma. Jen některé ženy zřejmě nedokážou vystoupit ze své potřeby být „ta lepší“. A místo aby pomohly, začnou soutěžit.
Ptám se: co je ještě pomoc a co už je manipulace? Když někdo začne podkopávat autoritu rodiče, usmívat se na děti za zády matky a šeptat jim do uší, že „u babičky je to lepší“, není to láska.
Děti nejsou nástroj
Největší rána? Když mi dcera řekla, že u babičky se nemusí bát, že budu unavená. Že tam je prý „klid“. Ne, tohle není jen o domácím prostředí. Tohle je výsledek systematického vymývání mozků. Pomalu, nenápadně, ale neúprosně. Slovo po slově, pohled po pohledu. Tchyně má čas a trpělivost. Já mám práci, účty a povinnosti.
A přesto mě nikdo nezbavil mé role matky. Tchyně zneužila toho, že jsem na dně. Místo aby mě podpořila, začala si nárokovat mé děti. A já? Já jsem si je musela vybojovat zpátky. I za cenu hádek, výčitek a slz. Ale ustoupit? Nikdy. Protože když jednou matka přestane bojovat, přestane být matkou.
Láska se neměří řízky
Babičky, chcete pomoct? Pomáhejte. Ale přestaňte si hrát na zachránkyně, které ví líp, co je pro cizí děti dobré. Protože láska se neměří tím, kolik řízků usmažíte. Ale tím, že znáte své místo. A že respektujete roli matky, i když zrovna nemá make-up, klidný hlas nebo sílu se usmívat.
Děti nejsou výhra v rodinné soutěži. Nejsou ani odměna za vaši „lepší výchovu“. Jsou to malé duše, které potřebují bezpečí a ne další hru o moc mezi dvěma ženami, z nichž jen jedna je jejich máma.
