Článek
Tchyně měla na naši výchovu názor od chvíle, kdy se nám narodil první syn. Byla jsem příliš měkká, moc jsem vysvětlovala a dětem dávala zbytečně mnoho prostoru.
Když osmiletý Matěj odnesl po obědě svůj talíř do myčky, litovala ho. Když si desetiletá Klára skládala vyprané oblečení, okamžitě jí chtěla pomoci.
„Děti si mají užívat dětství,“ opakovala.
Současně jí vadilo, když děti neposlechly na první slovo. Podle ní měly být samostatné pouze v názorech, které se shodovaly s názory dospělých. Prakticky se o ně ale měla starat matka až do chvíle, kdy tuto povinnost převezme jejich partner.
Přesně tak vychovala svého syna.
Manžel měl vždy všechno připravené
Když jsme spolu s Petrem začali bydlet, překvapilo mě, kolik obyčejných věcí nikdy nedělal. Neuměl roztřídit prádlo, uvařit nic složitějšího než čaj ani pořádně uklidit koupelnu.
Tchyně mu celý život prala, vařila a připomínala lékaře i narozeniny příbuzných. On se nemusel nic učit, protože se o něj přece ráda starala.
Po svatbě automaticky očekával, že stejnou službu převezmu já. Dlouho jsem ji skutečně přebírala. Bylo rychlejší udělat všechno sama než mu vysvětlovat, kde máme prací prostředek.
Potom jsme měli děti, vrátila jsem se do práce a jednoho dne jsem zjistila, že pečuji o tři lidi, z nichž jeden je dospělý.
Na víkend jsem odjela a pračka se zastavila
Zlom přišel, když jsem odjela s kamarádkami na prodloužený víkend. Petr zůstal s dětmi doma. V sobotu mi volal, protože syn potřeboval čistý sportovní dres a on nevěděl, jaký program na pračce zvolit.
Než jsem stačila odpovědět, zavolal své matce. Tchyně přijela, vyprala, uvařila a po mém návratu mi oznámila, že bych měla domácnost lépe organizovat. Chudák Petr si prý nevěděl rady.
Tentokrát jsem se neudržela.
„Váš syn neumí ve dvaačtyřiceti zapnout pračku. Opravdu jste si jistá, že právě vy mi chcete radit s výchovou?“
Tchyně se urazila a několik týdnů se mnou nemluvila. Petr se nejdřív zlobil také. Pak mu ale došlo, že mě nedokáže přesvědčit, že jeho bezmoc je moje chyba.
Nechci vychovat dalšího dospělého, který čeká na servis
Domácí práce jsme rozdělili. Petr se naučil prát, vařit několik jídel a zařizovat věci kolem dětí. Ukázalo se, že není neschopný. Jen byl celý život vedený k tomu, že se snažit nemusí.
Tchyně dál považuje naše děti za přetěžované, když si uklízejí pokoj nebo pomáhají s večeří. Já to vidím jinak.
Nechci z nich mít dokonale poslušné děti. Chci vychovat dospělé, kteří se dokážou postarat o sebe a nebudou jednou očekávat, že jejich partner nahradí maminku.
Samostatnost totiž nezačíná v osmnácti letech. Začíná ve chvíli, kdy dítě odnese vlastní talíř a zjistí, že čisté ponožky se ve skříni neobjevují samy.
