Tchyně vs. moderní kuchyně: Prý vařím z prášku, přitom ona neumí ani zapnout indukci

Tchyně Věra k nám chodí téměř každou neděli. Ještě si ani nesundá kabát a už míří do kuchyně zkontrolovat, co vařím. Nadzvedne pokličku, ochutná omáčku a pronese některou ze svých osvědčených vět.

„Tohle je určitě z pytlíku.“

Poprvé mě to pobavilo. Omáčku jsem připravila z pečených rajčat, paprik a česneku, které jsem rozmixovala. Tchyně však nevěřila, že může být hladká bez mouky a hotová za necelou hodinu.

Podezřelý je pro ni tyčový mixér, horkovzdušná fritéza i kuchyňský robot. Indukční desku označuje za módní nesmysl. Skutečné vaření se podle ní odehrává na plynu, s vařečkou v ruce a nejlépe od časného rána.

Ano, také si někdy pomohu. Použiji sušený česnek, kupované těstoviny nebo vývar z mrazáku. Nepředstírám, že každou nudli válím ručně. Většinu jídel ale připravuji z běžných surovin.

Věra mi přesto jednou před celou rodinou vysvětlovala, že její syn je chudák, protože u mě jí samou chemii. Právě dojídal druhou porci kuřete s bramborovou kaší.

„Ta kaše je alespoň z brambor?“ zeptala se.

Položila jsem před ni slupky, které jsem ještě nestihla vyhodit. Ani to ji nezastavilo. Podle ní jsem určitě přidala nějakou instantní směs, protože kaše byla příliš jemná.

Když u nás Věra strávila několik dní, nabídla se, že uvaří svůj vyhlášený guláš. Prý nám konečně ukáže, jak chutná poctivé jídlo.

Nakrájela cibuli, připravila maso a postavila hrnec na indukci. Pak začala mačkat ovládací panel. Deska pípala, ale nehřála.

„Máte to rozbité,“ oznámila po několika minutách.

Zapnutý byl dětský zámek. Ukázala jsem jí, jak ho odblokovat a nastavit správnou varnou zónu. Za chvíli desku vypnula znovu, protože na ovládání položila mokrou vařečku.

Když se hrnec konečně rozehřál, tchyně procedila, že na normálním sporáku by už dávno vařila.

Guláš byl výborný a řekla jsem jí to. Neměla jsem potřebu její vaření shazovat jen proto, že používá jiné postupy. Přesně v tom je mezi námi rozdíl.

Tradiční kuchyně není špatná. Moderní spotřebiče z člověka zase ale nedělají neschopného kuchaře. Jsou to jen nástroje. O výsledku rozhoduje ten, kdo je používá.

Když Věra odjížděla, požádala mě, abych jí napsala recept na rajčatovou omáčku. „Ale bez těch vašich prášků,“ dodala.

Poslala jsem jí seznam zeleniny a na poslední řádek připsala tyčový mixér. Zatím se neozvala. Možná stále hledá, ve kterém regálu se prodává.