Článek
Nechápu, kde se v některých lidech bere to neochvějné přesvědčení, že mají patent na výchovu. Tchyně se postavila do role samozvané spasitelky. Prý by dětem bylo líp s ní. Prý by „měly víc režimu“, „lepší stravu“ a „nebyly by pořád nemocné“. Prý je u mě bordel, chaos a nezvládnutá autorita. A že ona by to celé zvládla líp.
Opravdu? Tahle žena, co mi leze do bytu bez zaklepání, komentuje každý kus nábytku a nevydrží pět minut, aniž by si nepostěžovala na politiku? Tahle žena si myslí, že bude mým dětem lepší matkou než já?
Tchyně, která nikdy nevyrostla z představy, že „ví všechno líp“
Problém je v tom, že některé ženy nedokážou ustát, že jejich syn vyrostl. Že má vlastní rodinu. Že už není „jejich chlapeček“, ale manžel, otec, partner. Místo aby se stáhly a respektovaly, že svět se točí dál, snaží se o mocenský převrat.
A když neuspějí u syna, zkusí to přes děti. Pomlouvají matku, zpochybňují její rozhodnutí, šíří jed. Snaží se podkopat její autoritu. A když to nestačí, začnou trousit poznámky typu: „S tebou to má těžké, viď?“ nebo „U babičky se aspoň pořádně najíš.“
Moje děti nejsou její záchrana před samotou
Moje děti nejsou terapeutická pomůcka, ani náplast na vaše zklamané mateřství. Nejsou majetek rodiny, na kterém si kdokoliv může zkoušet své komplexy. A už vůbec nejsou objektem, kterým si bude dokazovat, že je lepší ženská než já.
Jsem jejich máma. Jediná. A i kdybych dělala chyby – a já je dělám, jako každý –, pořád je to moje cesta. A rozhodně to není pozvánka pro někoho jiného k převzetí vlády.
Takhle to nebude. Nikdy
Jestli si tchyně myslí, že mi děti „vychová po svém“, že je dostane „do pořádku“, že mě obejde nebo nahradí, pak má smůlu. Jestli jí připadá, že by dětem bylo lépe s ní, tak ať si pořídí psa a stará se o něj. Ale do mojí rodiny už rýt nebude.
Děti nejsou nástrojem manipulace. A babička, která nerespektuje jejich matku, nemá v jejich životě co dělat.
