Článek
Tohle bys neměla povolovat.“
„Za nás se to dělalo jinak.“
„Chudák dítě, vždyť ho takhle zničíš!“
Tak přesně takhle vypadá každá druhá návštěva. Moje tchyně má potřebu hodnotit úplně všechno. Od délky dětského spánku, přes teplotu polévky, až po to, jestli jsem ho měla ještě kojit nebo jsem bezcitná a pohodlná. Ať udělám cokoli, ona ví líp.
Vlastně mám dojem, že celý její smysl života se smrskl na pasivně agresivní poznámky o tom, jak ona by to s dětmi zvládla „daleko líp“. Jenže ona už měla šanci. A já nejsem její druhý pokus.
Mám vlastní dítě. Ne zkušební figurínu pro babičku
Nechápe to. Prostě to nechápe. Myslí si, že když je babička, má nárok zasahovat. Porovnávat. Poroučet. Že moje dítě je veřejné dobro, na které si může dělat nárok. Když mu dám na hřišti sušenku, hned slyším: „A nemělo by radši jablíčko?“ Když ho napomenu: „Ty jsi na něj moc přísná.“ A když naopak mlčím: „Tak to ho úplně rozmazlíš.“ A pak přijde to kouzelné:
„Já to myslím dobře.“
Tohle dobře je nejhorší forma manipulace. Protože když to řekne, čeká, že sklapnu. Že si nedovolím odporovat, protože přece „má právo říct svůj názor“. Ne, nemá. Má právo držet ho pro sebe, když se jí nikdo neptal.
Řekla jsem jí to. Bez filtru
Ne, nebyla jsem hysterická. Ne, nekřičela jsem. Řekla jsem to klidně. Tvrdě, ale jasně.
„Tvoje časy skončily. Teď jsem máma já. A já rozhoduju. Nemusíš se vším souhlasit, ale nauč se držet pusu. Protože tohle dítě má mámu. A to jsem já.“
Zamrzla. Chvíli bylo ticho. A najednou to bylo lepší. Protože někdy je potřeba říct věci nahlas, aby přestaly hnít pod povrchem. A hlavně, aby si někdo konečně uvědomil, že babička není dozorce.
Matky bojují s dětmi, otci se uhýbá. Babičkám se podlézá
Společnost má zvláštní pravidla. Tátové jsou chváleni, když přebalí dítě jednou za týden. Mámy jsou lynčovány, pokud jejich dítě jednou brečí v tramvaji. A babičky? Ty si můžou dovolit všechno. Zpochybňovat, ironizovat, plakat, že „už k nim vnoučata nechtějí“, ale když se někdo ohradí, je zle.
Takže já říkám: dost. Já nejsem povinna tolerovat nevyžádané rady, jen protože má šediny a nostalgii. Jestli chce mít dobrý vztah s námi i s dítětem, ať se chová jako dospělá. A když ne, ať si komentuje vlastní rodičovské výkony.
