Článek
To bylo první, co mi tchyně řekla, když se jí narodilo první vnouče. Myslela jsem si, že si dělá legraci. Jenže nedělala. Roky plynuly a z vtípku se stalo pravidlo. Moje děti mají zakázáno jí říkat „babičko“, protože prý nechce, aby jí to „zbytečně přidávalo věk“. A tak místo toho, aby měly v životě láskyplnou babičku, mají Kláru. Nikoli jako v pohádce, ale jako z PR agentury.
Zatímco ostatní děti běží k babičce s perníkem, ty moje se musejí ptát „Paní Kláro, smíme si dát sušenku?“ Je to bizár. Ale ještě větší bizár je, že si tchyně myslí, že tím zachrání své mládí. Jenže botox na čele a odmítání role babičky z vás udělá spíš karikaturu než mladici.
Instagramová babička, co chce být kamarádka
Tchyně je posedlá představou, že stárnout znamená být zbytečná. A tak se zuby nehty drží mladické image. Když si jde vyzvednout vnoučata, nezapomene na push-up podprsenku, podpatky a ledabyle přehozený kabát „jakože náhodou“. Na dětském hřišti se ptá ostatních maminek, kde si nechaly udělat vlasy. A když jí jedna z nich nabídne, že jí pomůže s houpačkou, urazí se.
Chce být „jiná babička“. Jenže výsledkem je, že se moje děti v její přítomnosti stydí. Nechápou, proč nesmí říct to kouzelné slovo na B. Nechápou, proč se babička tváří, jako by jí právě někdo oznámil diagnózu pokaždé, když slyší „babičko, podívej“. A hlavně nechápou, že ta paní, co se pořád fotí na TikTok, je vlastně jejich příbuzná.
Věk není urážka. Je to dar.
Nechápu, kdy se z „babičky“ stala nadávka. Kdy se ženy v šedesáti začaly tvářit, že je to uráží. Jako by být babičkou bylo stigma. Jenže ono to není hanba – je to pocta. A taky role, kterou si děti zapamatují navždy.
Tchyně si může hrát na věčně mladou vílu, ale až bude opravdu potřebovat pomoc, bude se jí z té role těžce vylézat. Dneska se chlubí, že je mladá babička. Ale co až za pár let přijde opravdové stáří? Co až místo selfie z kavárny bude čekat na vozík? Bude jí „Klára“ stačit?
Moje děti babičku mají. Ale ona o to nestojí.
Je smutné, když dospělý člověk odmítá vztah kvůli svému egu. Když odmítá lásku jen proto, že se mu nelíbí slovo, kterým ho dítě osloví. Moje děti mají lásky na rozdávání. A babičku potřebují. Jenže ta jejich je raději na botoxu než s nimi na pískovišti.
A tak jsem se rozhodla: budu jim vyprávět o tom, jaká by babička mohla být. A třeba jednou potkají někoho, kdo si to slovo nebude chtít vyškrtnout ze života. Někdo, kdo bude hrdý na to, že má vnoučata.
Protože babička není role, co vám ubere na kráse. Je to ta, co vám přidá na významu.
