Článek
Ne, nejsem z těch, co se plácají v roli oběti. Ale i silná ženská může jednou narazit na krysu, co umí skvěle hrát na city – a pak jí jednou vrazí ránu, jako kdyby to nic nebylo. Přišlo to v hádce. O blbost. Neschopnost ustoupit, ego větší než mozek, oči plné vzteku a jeho ruka v letu. Ucítila jsem to na líci, ale víc než tělo to zasáhlo něco jiného. Moje důstojnost.
Věřil, že se sesypu. Že budu brečet a prosit ho, ať už to nedělá. Ale já jen ztuhla. A pozorovala ho jako cizího chlapa, který si právě podepsal rozsudek. Už na mě totiž nikdy ruku znovu nezvedl. Ne proto, že by se změnil. Ale protože jsem mu pohledem ukázala, že kdyby to udělal ještě jednou, vstane ze země až v příštím životě.
Zasloužil si to
Přišlo to o týden později. Další hádka. Tentokrát slovní. Hrubá, odporná. Zvedl se, udělal krok ke mně. A pak se zarazil. A v těch jeho očích bylo poprvé něco, co jsem nikdy předtím neviděla. Strach. Z toho, co bych mohla udělat já.
Ne, nemusela jsem ho bít. Ale věděl, že bych to udělala. Ne proto, že bych chtěla být násilná. Ale protože jsem se rozhodla, že už nikdy nebudu ta, která rány jen přijímá. Tichá, pokorná, vyděšená. Ne. Ode dneška budu ta, která se brání. I kdyby to mělo bolet.
Jedna rána, co změnila všechno
Mluví se o násilí na ženách. O tom, jak je těžké odejít. Jak je těžké přiznat si, že se to děje i mně. A já to chápu. Protože jsem v tom taky byla. Ale v jednu chvíli si člověk prostě musí říct dost. Přestat omlouvat, přestat doufat, že příště už to bude lepší. Nebude.
Ruka, která jednou uhodí, bude vždycky hrozit. A pokud není zlomena – obrazně nebo reálně – bude se zvedat znovu. Až dokud ten druhý nepadne. Jenže já nepadnu. Ne tentokrát. A ne kvůli němu.
Můžeš se bránit
Největší paradox? Že mi spousta lidí řekla, že bych měla být ráda, že to bylo „jen jednou“. Že jsou horší případy. Že to nebylo nic vážného. Ne, nebyla jsem zmlácená. Jen uhozená. Ale to přece úplně stačilo.
Jeden úder je totiž přesně ten jeden, co rozhoduje, jestli je pořád partner, nebo agresor. A taky přesně určuje, jestli si to necháš líbit,nebo začneš bojovat.
Já si zvolila to druhé. A dneska si to ke mně už žádný chlap nedovolí.
Děkuji Magdě za příběh.
