Článek
Přítel vydělává víc než většina lidí za tři měsíce. Žije ve světě káv za stoosmdesát, tenisek za čtyři tisíce a dovolených s výhledem na oceán. Ale když přijde řeč na dítě? „To bych finančně neutáhl.“
Pardon, cože?
Děti jsou drahé. Ale ne dražší než ego
„Dítě je luxus,“ tvrdí mi s klidem ve tváři. Ten samý člověk, co má doma PlayStation za patnáct, telefon za dvacet a auto za milion. Jasně, dítě je drahé. Jenže tady nejde o peníze, nýbrž o jeho sobectví.
Tihle lidé totiž nemají málo. Jen se jim nechce vzdát komfortu. Dítě není investice, která vrátí deset procent ročně. Dítě je závazek. A to je pro některé bohužel největší strašák.
Víte, co to ve skutečnosti znamená?
Že by musel ubrat ze svého pohodlíčka. Možná se vzdát víkendů v Alpách. Možná si každý měsíc nekoupit nový předražený nesmysl. Možná obětovat svůj denní dvouhodinový „me-time“ ve fitku, kde má osobního trenéra a bio protein za 1 200 Kč.
Nejde o to, že by si dítě nemohl dovolit. Jde o to, že si ho nechce dovolit.
Přitom má vše, co potřebuje
Má byt. Má stabilní práci. Má zdraví. Má partnerku, která by dítě chtěla. Ale on? On váhá. Počítá. Přepočítává. V kalkulačce mu to nevychází. V srdci už ale podle mě dávno nic nepočítá.
Protože až příliš dobře ví, že s dítětem skončí jedno velké období: doba, kdy se točil jen kolem sebe. A to je pro něj příliš drahá ztráta.
„Dítě je velká odpovědnost“ – jasně
Najednou začne moralizovat. „Nechci přivést dítě do nejisté doby.“ Zní to hezky. Skoro jako by mu šlo o budoucnost lidstva. Ale já dobře vím, že jde hlavně o to, aby nemusel vstávat v noci a měnit plínky.
Je to ta samá logika, jako když se lidé bojí koupit psa, ale nemají problém utratit 70 000 Kč za značkový oblek. Zvíře by omezovalo. Závazek. Starost. No, dítě je to samé. Akorát s větší zodpovědností a menším společenským potleskem.
Realita? Nejde o peníze. Jde o pohodlí
Kdyby šlo o peníze, většina dětí by se nikdy nenarodila. Většina rodičů neměla nikdy ideální podmínky. A stejně to zvládli. Protože dítě není o stavu účtu. Je to o prioritách. O hodnotách. A o tom, co vám v životě opravdu chybí.
Ale když je vám 35, vyděláváte 120 000 měsíčně, a přesto tvrdíte, že si dítě nemůžete dovolit… pak nejste chudý. Jste pohodlný. A zbabělý.
Závěr? Jestli čekáte na ideální chvíli, umřete s čistým bankovním účtem a prázdnou postelí
Takže všem, kteří „nemají na dítě“, i když mají tři dovolené ročně a klimatizovanou ložnici: Nevymlouvejte se na peníze. Mluvte na rovinu. Dítě prostě nechcete. Bojíte se o svůj čas, klid, svobodu. O to, že už nebudete středem světa.
A víte co? To je fér. Jen se netvařte, že za to může ekonomická situace. Protože ta vás rozhodně nežene k tomu, že si objednáváte sushi za osm stovek a boty z Pařížské.
Dítě není drahé. Drahý je jen ten luxus, o který byste museli přijít.
Děkuji Ditě za příběh.
