Článek
Byla jsem přesvědčená, že mám cestování v malíku. Navigace, aplikace, sdílená kola, chytré hodinky. Jenže stačila jedna vybitá baterka a ztratila jsem své super schopnosti. Stála jsem na rušné křižovatce a najednou jsem byla bezradná jako dítě.
Oslovila jsem několik lidí. Manažer s kufříkem sotva zpomalil. Mladá slečna si sundala sluchátko jen na vteřinu a pak pokrčila rameny. Dva studenti se mi vysmáli, že si to mám „vygooglit“. Ano, vygooglila bych, kdybych měla z čeho.
Byla jsem obklopená stovkami lidí. A přesto úplně sama.
Generace, která se ještě dívá do očí
Pak jsem si všimla staršího páru na lavičce. Seděli klidně, pozorovali ulici, jako by měli na svět nekonečno času. Přiznávám, oslovila jsem je s lehkou skepsí. Čekala jsem zmatení, možná neurčité mávnutí rukou.
Místo toho přišel klid. „Kam potřebujete?“ zeptal se pán. Nejen, že věděli, kde jsem. Oni věděli i kudy přesně jít, kde je oprava silnice, kde nefunguje výtah a kterou tramvaj raději nebrat. A když viděli, že tápu, vstali. „Půjdeme kousek s vámi.“
Nikdo jiný ten den mi nepomohl.
Pomalost jako výhoda
Šli jsme pomalu. A já si najednou všimla věcí, které bych jinak minula. Detailů na domech. Stromů mezi paneláky. Lidskosti v hlase, když mi vyprávěli, jak se tu kdysi chodilo na trhy. Uvědomila jsem si, že rychlost není vždycky výhra. Že efektivita není totéž co lidskost.
Možná je problém v tom, že jsme si zvykli měřit hodnotu lidí výkonem. A důchodci v tomhle měřítku často „prohrávají“. Jsou pomalí. Neovládají technologie. Zdržují u pokladny.
Jenže ten den byli jediní, kdo byli ochotní a vstřícní.
Kdo je vlastně ztracený?
Když jsem dorazila na správnou zastávku, poděkovala jsem jim víc, než se sluší. Usmáli se, jako by to byla naprostá samozřejmost. „To se přece dělá,“ řekla paní.
A mně došlo, že jsme možná ztracení jinak. Ne v ulicích, ale v prioritách. Máme mapy, ale nemáme čas. Máme data, ale nemáme trpělivost. Máme signál, ale nemáme kontakt.
Ten den jsem neztratila jen cestu. Ztratila jsem iluzi, že moderní znamená lepší. A možná jsem našla něco mnohem cennějšího – připomínku, že lidskost se neaktualizuje v aplikaci. A že někdy vás domů dovede generace, kterou jsme odepsali jako zastaralou.
