Článek
Když se mluví o dávných civilizacích v Mexiku, většinou se vybaví monumentální pyramidy Teotihuacánu, slavný Tenochtitlán či krvavé rituály Aztéků. Méně známý, ale o to fascinující je fenomén chinampas – takzvaných „plovoucích zahrad“. Tento unikátní způsob hospodaření umožnil na mělkých vodách údolí Mexika pěstovat plodiny s úrodou několikrát ročně a zajistit potravu statisícům obyvatel. Ve své době šlo o jeden z nejefektivnějších zemědělských systémů na světě, který ohromoval svou produktivitou i promyšleností.
Jak Aztékové proměnili jezera v úrodné zahrady
Oblast dnešního Mexico City byla kdysi vyplněna rozsáhlým jezerem Texcoco a menšími jezery Chalco, Xochimilco a dalšími. Když se v této krajině začaly usazovat předkolumbovské národy, čelily zásadnímu problému: bylo málo pevniny a hodně vody. Namísto toho, aby se snažili vodu vytlačit, rozhodli se ji využít. Vytvořili proto jakési umělé ostrovy – chinampas.
Technika byla na svou dobu geniální. Na mělké části jezera se zabodaly do dna vrbové či rákosové kůly, které vymezily obdélníkový prostor. Ten se vyplnil vrstvami bahna, rákosu, vodních rostlin a další organické hmoty. Takto vznikla úrodná plošina, která byla přirozeně zavlažována jezerní vodou. Vrbové kůly navíc časem zakořenily a staly se živým opevněním ostrova, takže chinampas byla stabilní a vydržely po staletí.
Ekologický zázrak, který předběhl svou dobu
Chinampas se někdy mylně popisují jako „plovoucí zahrady“, ale ve skutečnosti neplavaly – byly pevně ukotveny. Díky spojení vody, bahna a organického materiálu vznikala mimořádně úrodná půda. Zatímco v Evropě byli zemědělci odkázáni na jednu až dvě sklizně ročně, na chinampas bylo možné sklízet i až sedmkrát do roka. To z nich dělalo doslova „zelené továrny na potraviny“.
Na chinampas se pěstovala široká škála plodin: kukuřice, fazole, dýně, chilli papričky, rajčata (tehdy menší než dnes), amarant či květiny, které měly význam nejen estetický, ale i náboženský. Díky takto vysoké produkci dokázala „Aztécká říše“ uživit obrovské hlavní město Tenochtitlán, kde na ostrovech na jezeře Texcoco žilo podle odhadů až 200 tisíc obyvatel – víc než v tehdejším Londýně či Paříži.
Tenochtitlán: město, které živily chinampas
Chinampas nebyly jen zemědělským vynálezem, ale i klíčovým pilířem celé ekonomiky a politiky. Kdo kontroloval přístup k jezerním oblastem a jejich úrodě, měl moc. Systém chinampas se stal základem tributu, který podrobené národy musely Aztékům odvádět. Zásobování potravinami bylo natolik efektivní, že umožňovalo i budování armády a podporu obrovských stavebních projektů.
Navíc se kolem chinampas rozvinul pestrý systém kanálů, po nichž se plavily kanoe s úrodou přímo na trhy Tenochtitlanu. Odtud pramení fascinující představa města „Benátek Nového světa“, které uchvátilo i první španělské dobyvatele. Hernán Cortés i jeho kronikáři zůstali v úžasu nad tím, jak dokonale organizovaná a prosperující tato síť ostrovů a kanálů byla.
Xochimilco: živé dědictví Aztéků v srdci Mexico City
Po pádu Aztécké říše a kolonizaci Mexika se velká část jezer vysušila a systém chinampas postupně upadal. Přesto některé oblasti, zejména Xochimilco, si tradici udržely až dodnes. Právě tam mohou návštěvníci Mexico City dodnes spatřit barevné lodě – trajineras – které brázdí kanály mezi zbytky chinampas. Mnohé z nich jsou stále obhospodařovány a zásobují město čerstvou zeleninou.
UNESCO proto oblast Xochimilco zapsalo na seznam světového kulturního dědictví. Přesto systém čelí vážným problémům – urbanizaci, znečištění vody a ztrátě tradičních znalostí. Mexická vláda i neziskové organizace se snaží podporovat farmáře, kteří na chinampas hospodaří, protože jde nejen o kulturní dědictví, ale i o udržitelný model zemědělství.
Xochimilco
Když stará tradice ukazuje cestu k udržitelnosti
Procházka mezi chinampas dnes není jen výletem do minulosti, ale i připomínkou toho, že dávná moudrost může nabídnout řešení současných problémů. V době klimatické krize, nedostatku vody a snahy o lokální potravinovou soběstačnost působí chinampas téměř vizionářsky. Ne náhodou se k nim obracejí i moderní agronomové, kteří v jejich principu vidí inspiraci pro městské zemědělství a adaptaci na změnu klimatu. V Xochimilcu fungují projekty jako Chinampa Project nebo Chinampera-refugio, které propojují tradiční hospodaření s ekologickými postupy a zajišťují zásobování Mexico City čerstvou zeleninou bez chemie. Během pandemie covid-19 se navíc ukázalo, jak cenné jsou tyto lokální zdroje – chinampas tehdy pomohly městu překlenout problémy s dodávkami potravin. Do systému se zapojují i farmářské kolektivy a restaurace, například Baldío, které využívají chinampas k pěstování surovin pro udržitelné menu. Organizace pro výživu a zemědělství FAO proto systém označila za „Globally Important Agricultural Heritage System “tedy systém zemědělského dědictví světového významu a zdůrazňuje jeho význam nejen jako kulturní památky, ale i jako modelu regenerativního zemědělství pro budoucnost. Staří Aztékové tak svým odkazem možná ukazují cestu i příštím generacím.
Další zdroje:
https://arqueologiamexicana.mx/indice-tematico-mexico-antiguo/las-chinampas-de-mexico-metodos-constructivos
https://www.gob.mx/agricultura/articulos/chinampas-una-herencia-prehispanica-de-cultivo
https://es.wikipedia.org/wiki/Chinampa
