Článek
Když Gavrilo Princip v dubnu 1918 umíral v Terezíně, bylo mu pouhých třiadvacet let. Tuberkulóza z něj udělala trosku, jednu ruku už neměl a podmínky ve vězení jeho nemoc ještě zhoršovaly. Za zdmi pevnosti mezitím zuřila válka, s níž bude jeho jméno už navždy spojeno. On sám její konec nezažil.
O čtyři roky dříve stál jako devatenáctiletý student na sarajevské ulici a v ruce držel pistoli. Během několika vteřin zastřelil následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii. Následovalo něco, co nemohl mít pod kontrolou. Ultimáta, mobilizace, diplomatické výhrůžky, staré alianční závazky a nakonec válka.
Právě proto patří Principův příběh k nejpodivuhodnějším ukázkám toho, jak může jeden člověk vstoupit do dějin způsobem, který dalece překročí všechno, co původně zamýšlel.
Devatenáctiletý kluk, kterého dnes zná celý svět
Ve školních učebnicích se jeho příběh často smrskne do jediné věty: Gavrilo Princip zastřelil v Sarajevu Františka Ferdinanda a tím začala první světová válka. Je to jednoduché, dobře zapamatovatelné – a zároveň dost nepřesné.
Princip totiž první světovou válku „nezpůsobil“ v tom smyslu, že by se Evropa roku 1914 nacházela v míru a jeden atentátník ji náhle uvrhl do konfliktu. Kontinent byl už dlouho rozdělený mezi soupeřící mocnosti. Rakousko-Uhersko se obávalo rostoucího vlivu Srbska, Rusko chtělo udržovat své postavení na Balkáně, Německo stálo za Vídní, Francie byla spojencem Ruska a do celé rovnice vstupovala také Velká Británie.
Sarajevský atentát byl zápalkou. Jenže zápalka sama o sobě nestačí. Musí kolem ní být něco, co může začít hořet. A Evropa roku 1914 byla suchého dřeva plná.
Atentát spustil takzvanou červencovou krizi. Rakousko-Uhersko se rozhodlo využít situace k tvrdému postupu proti Srbsku, do hry vstoupily spojenecké závazky jednotlivých velmocí a během několika týdnů už následovala jedna mobilizace za druhou. Historici proto atentát označují spíše za bezprostřední spouštěč světové války než za její jedinou příčinu.
A muž, který tuto zápalku škrtl, nebyl žádný ostřílený profesionální zabiják. Byl to hubený, radikalizovaný student z chudé bosenské rodiny.
Vyrůstal v zemi, o které rozhodovali jiní
Gavrilo Princip se narodil 25. července 1894 v malé vesnici Obljaj na západě Bosny. Pocházel z početné rodiny bosenských Srbů a prostředí, ze kterého vzešel, mělo daleko k životu vídeňských paláců.
Bosna a Hercegovina měla za jeho dětství velmi složité postavení. Rakousko-Uhersko ji spravovalo už od roku 1878 a v roce 1908 ji formálně anektovalo. Tento krok vyvolal ostré napětí se Srbskem a pobouření části jihoslovanského obyvatelstva.
Pro dnešního člověka může být těžké představit si atmosféru, v níž mladí lidé jako Princip vyrůstali. Národní otázka nebyla vzdálenou politickou debatou z televizního studia. Dotýkala se toho, komu patří země, kdo o ní smí rozhodovat, jaký jazyk a kultura mají mít převahu a zda někdy vznikne společný stát jižních Slovanů.
Princip odešel jako mladík studovat do Sarajeva. Četl, zajímal se o politiku a postupně se dostával mezi mladé radikály, kteří považovali rakousko-uherskou nadvládu za něco, co je třeba odstranit. Byla to generace fascinovaná revolucemi, národním osvobozením a představou, že dějiny lze změnit odvážným činem. A někdy i násilím.
Mladá Bosna nebyla jednoduchá teroristická organizace
Princip se pohyboval v prostředí hnutí známého jako Mladá Bosna – Mlada Bosna. Právě tady začíná být jeho příběh podstatně složitější, než jak se někdy vypráví.
Mladá Bosna nebyla disciplinovaná organizace připomínající moderní teroristické skupiny s přesnou hierarchií a jednotným programem. Šlo spíše o volnější prostředí studentů a mladých intelektuálů, které spojoval odpor k habsburské vládě. Mísil se v něm jihoslovanský nacionalismus, revoluční myšlenky, socialismus, anarchismus i romantická představa oběti za národ.
Ani její členové nebyli pouze Srbové. K prostředí Mladé Bosny patřili lidé různých jihoslovanských národností a jejich představy o budoucnosti se také lišily. Princip sám se později u soudu hlásil k myšlence sjednocení jižních Slovanů ve státě nezávislém na Rakousku-Uhersku.
To z něj samozřejmě nedělá neškodného idealistu. Byl ochoten vraždit z politických důvodů a vědomě se účastnil atentátu. Z dnešního pohledu lze jeho čin bez problémů označit za politický teror. Jenže ani opačný obraz – chladnokrevný profesionální terorista sloužící jako pouhá loutka cizí mocnosti – nevystihuje realitu.
Princip patřil k velmi mladým lidem, kteří uvěřili, že individuální násilný čin může osvobodit národ a změnit společnost. Právě tahle směs idealismu, nacionalismu, frustrace a ochoty zemřít z něj udělala člověka, který byl schopný udělat to, co 28. června 1914 udělal.
Kontakty s tajnou srbskou organizací Černá ruka přesto byly skutečné. Princip a další spiklenci získali prostřednictvím jejích lidí zbraně, peníze i základní výcvik. Zjednodušující je však představa, že srbská vláda prostě vyslala Principa zavraždit následníka trůnu. Vztahy mezi Mladou Bosnou, Černou rukou a oficiálním Srbskem byly mnohem komplikovanější.
Atentát, který málem vůbec nevyšel
Kdyby někdo napsal průběh sarajevského atentátu jako filmový scénář, možná by mu producent řekl, že je v něm příliš mnoho náhod.
František Ferdinand přijel do Sarajeva se svou manželkou Žofií 28. června 1914 v rámci návštěvy Bosny a Hercegoviny. Datum navíc připadalo na Vidovdan, den s mimořádným významem v srbské historické tradici. Podél trasy jeho kolony čekalo několik atentátníků.
První příležitosti ale promarnili. Pak se o útok pokusil Nedeljko Čabrinović. Na automobil s následníkem trůnu hodil výbušninu. Ta však neexplodovala přímo v jeho voze, ale zasáhla automobil jedoucí za ním a zranila několik lidí. Atentát se zdál být neúspěšný.
František Ferdinand přesto pokračoval na sarajevskou radnici. Později se rozhodl navštívit zraněné v nemocnici. Kvůli bezpečnosti měla kolona jet jinou trasou než původně. Jenže řidič Leopold Lojka o změně nevěděl. Odbočil špatně.
Když byl na omyl upozorněn, musel vůz zastavit a začít couvat. A právě poblíž se nacházel Gavrilo Princip. Taková chvíle se už nemusela nikdy opakovat.
Princip přistoupil k automobilu a dvakrát vystřelil. První střela zasáhla Žofii. Druhá Františka Ferdinanda. Oba krátce nato zemřeli.
Princip později tvrdil, že Žofii zabít nechtěl a že druhým zamýšleným cílem měl být bosenský zemský správce Oskar Potiorek. Ať už byl jeho záměr jakýkoli, výsledek změnit nešlo.
Jedna chyba řidiče a dějiny dostaly jiný směr
Právě tato část příběhu působí dodnes téměř absurdně. Kdyby řidič znal změnu trasy, Princip možná druhou šanci nedostal. Kdyby vůz nezastavil právě v jeho blízkosti, možná by nevystřelil. Kdyby první atentát vyšel jinak, možná by Principovo jméno dnes znal jen málokdo.
Historie samozřejmě nemá žádné „kdyby“. Nelze dokázat, že bez Principových výstřelů by světová válka v nejbližších letech vůbec nevypukla. Konflikty mezi evropskými mocnostmi byly příliš hluboké.
Lze ale říci něco jiného. Právě Sarajevo vytvořilo konkrétní krizi, během níž se evropské vlády rozhodovaly, zda ustoupí, nebo půjdou do války. A jejich rozhodnutí proměnila atentát na jednoho následníka trůnu v konflikt světových rozměrů.
- července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Od atentátu uplynul přesně měsíc. Pak už následovala lavina.
Z atentátníka se stal vězeň číslo v Terezíně
Princip byl po útoku zadržen. Čekal ho proces v Sarajevu. A tady se objevuje další zvláštní detail jeho příběhu.
Nemohl být odsouzen k smrti. V době atentátu mu totiž ještě nebylo dvacet let, což byla hranice umožňující podle tehdejšího práva uložit nejvyšší trest. Dostal proto maximální možný trest – dvacet let těžkého žaláře.
V prosinci 1914 byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně. Místo, které je dnes spojováno především s nacistickou perzekucí za druhé světové války, sloužilo jako vězení už za Rakouska-Uherska.
A Principovy podmínky byly mimořádně tvrdé. Podle Památníku Terezín pobýval na samotce, nosil těžká pouta a v noci býval připoután ke stěně cely. Nesměl číst, psát ani přijímat poštu. Válečný nedostatek potravin navíc postupně zhoršoval podmínky všech vězňů.
Jeho zdravotní stav se rychle horšil. Onemocněl kostní tuberkulózou. Nemoc postupovala natolik, že mu byla amputována pravá ruka. Nakonec byl převezen do vojenské nemocnice. Tam 28. dubna 1918 zemřel. Bylo mu třiadvacet let.
Válku, kterou pomohl spustit, nepřežil
Na Principově smrti je cosi symbolického. Když v Sarajevu stiskl spoušť, existovalo Rakousko-Uhersko. Evropě vládl císař František Josef, Rusku car Mikuláš II. a Německu císař Vilém II.
Když o necelé čtyři roky později umíral, svět těchto panovníků se právě rozpadal. Ruský car už byl svržen. Rakousko-Uhersko stálo před zánikem. Německé císařství čekal stejný osud.
Princip se však konce války nedožil ani o sedm měsíců. Nemohl vidět vznik Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdější Jugoslávie – tedy státu, který se alespoň v některých rysech podobal představě sjednocení jižních Slovanů, za kterou bojoval. A už vůbec nemohl vědět, co všechno bude následovat.
Hrdina, bojovník za svobodu, nebo terorista?
Více než sto let po atentátu není odpověď na otázku, kým Gavrilo Princip vlastně byl, o mnoho jednodušší. V některých částech bývalé Jugoslávie byl oslavován jako bojovník proti cizí nadvládě. Jinde je připomínán především jako nacionalistický atentátník, který zavraždil dva lidi a pomohl rozpoutat katastrofu.
Obě interpretace mají své politické dědictví. Problém nastává ve chvíli, kdy chceme z Principa udělat pouze jednu z těchto postav.
Nebyl nevinným snílkem. Vědomě se připravil na vraždu a skutečně zabil dva lidi. Současně to ale nebyl člověk, jehož životním cílem bylo rozpoutat válku, v níž zemřou miliony lidí. Představoval si revoluční čin proti habsburské moci a osvobození jižních Slovanů. Následky jeho činu překročily vše, co mohl realisticky předvídat.
A právě v tom je jeho příběh možná zajímavější než jednoduchá školní poučka.
Dva výstřely, které přerostly jednoho člověka
Gavrilo Princip rozhodně nebyl bezvýznamnou figurkou, kterou pouze náhoda postavila do cesty dějinám. Rozhodl se zabíjet. Na atentát se připravoval. Věděl, že jeho čin může mít politické následky, a právě proto ho také spáchal. Jen netušil jejich rozsah.
To je na jeho příběhu možná nejděsivější. Člověk může mít představu o tom, proč něco dělá. Může být přesvědčený, že bojuje za správnou věc. Může si dokonce představovat, jak bude svět vypadat potom. Jenže jakmile svůj čin vypustí do světa, přestává mít jeho následky ve svých rukou.
V červnu 1914 byl Gavrilo Princip devatenáctiletý mladík s pistolí a velkou představou o budoucnosti svého národa. O čtyři roky později byl těžce nemocným vězněm umírajícím v Terezíně.
Mezi těmito dvěma okamžiky se Evropa změnila k nepoznání. Padly staré říše, zahynuly miliony lidí a svět vstoupil do století revolucí, totalitních režimů a další světové války.
Nezpůsobil to všechno jeden devatenáctiletý student. Ale bez jeho dvou výstřelů by dějiny možná získaly jiný okamžik, jinou záminku a jinou cestu.
A právě proto zůstává Gavrilo Princip jedním z nejpozoruhodnějších příkladů toho, jak může jediný člověk zasáhnout do světových dějin mnohem víc, než si kdy dokázal představit.
Zdroje:
FOSTER, Samuel. Sarajevo Incident. 1914–1918 Online: International Encyclopedia of the First World War. Freie Universität Berlin. Dostupné z: https://encyclopedia.1914-1918-online.net/article/sarajevo-incident-1-1/
July Crisis 1914. 1914–1918 Online: International Encyclopedia of the First World War. Freie Universität Berlin. Dostupné z: https://encyclopedia.1914-1918-online.net/article/july-crisis-1914-1-1/
The Way to War. 1914–1918 Online: International Encyclopedia of the First World War. Freie Universität Berlin. Dostupné z: https://encyclopedia.1914-1918-online.net/article/the-way-to-war/
Památník Terezín. Malá pevnost v době první světové války. Dostupné z: https://newsletter.pamatnik-terezin.cz/mala-pevnost-v-dobe-prvni-svetove-valky
Sarajevo 1914. Cambridge University Library. Dostupné z: https://www.lib.cam.ac.uk/collections/departments/germanic-collections/about-collections/spotlight-archive/sarajevo-1914
WÜRTHLE, Friedrich. On the Trial of the Sarajevo Assassins. Is There an Authentic Text of the Trial Records? Austrian History Yearbook. Cambridge University Press.
JACKSON, Paul. Gavrilo Princip, Young Bosnia and the Role of ‚Sacred Time‘ in the Dynamics of Nationalist Terrorism. University of Northampton.
Imperial War Museums. The Outbreak of the First World War in 1914. Dostupné z: https://www.iwm.org.uk/history/first-world-war/outbreak
