Článek
Na jejich absolventy je pohlíženo, jako na ty, kteří se nebyli schopni dostat na státní vysokou školu, případně nebyli schopni ji úspěšně dokončit. Pokud se tedy u pracovního pohovoru střetnou dva uchazeči s obdobnými znalostmi a zkušenostmi, a dělící linií mezi nimi je jejich vysokoškolské vzdělání, často dostává příležitost uchazeč s titulem ze státní vysoké školy.
Nabízí se tedy otázka, kde se stala chyba? Proč mají soukromé vysoké školy tak špatnou pověst? Jsou jejich absolventi opravdu druhá kategorie vysokoškoláků?
Jejich pověsti nepřispívá ani skutečnost, že příjímací řízení na tyto vysoké školy je mnohdy téměř neexistující. Například pro přijetí uchazeče o magisterské studium na jedné z pražských soukromých vysokých škol, stačí napsat pouze tzv. motivační dopis. Průměrné školné na tuzemské soukromé vysoké škole se pohybuje okolo 25 tisíc za semestr. Bakalářský titul vás tak vyjde v součtu na 150 tisíc korun. Celkově pak při pětiletém studiu zaplatíte za magisterský titul nejméně čtvrt milionu korun, což je poměrně vysoká částka na to, že na pracovním trhu jste podstatně méně konkurence schopni než absolvent státní vysoké školy.
Nicméně navzdory situaci v České republice, nejprestižnějšími universitami světa jsou soukromé instituce, namátkou lze jmenovat například Yale University nebo Harvard University. Dává to přece smysl, pokud platíte, dostáváte lepší služby.
Data OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) ukazují, že v České republice má v současnosti vysokoškolské vzdělání 27 % mužů a 43 % žen ve věkové kategorii 25-34 let, což je pod průměrem zemí OECD. I přes to, ve společnosti již nějakou dobu koluje narativ o tom, že díky soukromým vysokým školám disponuje vysokoškolským titulem již každý druhý, a význam těchto titulů, tak ztrácí na hodnotě.
Máte zkušenost se soukromou vysokou školou? A jak byste ji hodnotili?
