Chystáte bramborový salát? Karel IV. si ho dát nemohl. Brambora změnila svět

Před příchodem brambor se evropští rolníci spoléhali především na obiloviny, jako bylo žito a pšenice, ze kterých pekli chléb a vařili kaši. Hodně také pomáhaly boby a kaše z nich. Maso bylo luxus, který si většina lidí nemohla dovolit. Když přišla neúroda, což se stávalo často, následoval hladomor. Lidé v podstatě žili na hraně přežití a jakýkoliv výpadek úrody mohl být fatální.

V 14. století například velký hladomor v letech 1315–1317 zabil miliony lidí. Obilniny totiž nejsou tak odolné, aby nakrmily rostoucí evropskou populaci, muselo se jich pěstovat hodně. A stačilo málo, trochu horší klimatické podmínky, a katastrofa byla na světě.

Brambory pocházejí z And v Jižní Americe, kde je tamní civilizace pěstovaly již před více než 8 000 lety. Španělští dobyvatelé je přivezli do Evropy kolem roku 1570, ale cesta brambor na evropské stoly byla pomalá. Lidé se brambor zpočátku báli – považovali je za jedovaté, protože patří do čeledi lilkovitých, a spojovali je s nemocemi, jako je lepra. Nebyli zase tak daleko od pravdy, výhonky brambor nejsou rozhodně zdraví prospěšné. Evropané se museli naučit s brambory zacházet a správně je připravovat.

První zemí, která začala brambory ve větším měřítku pěstovat, bylo Španělsko, následované Irskem. Brambory měly několik zásadních výhod – dokázaly růst i v chudé půdě, nepotřebovaly mnoho péče a poskytovaly vysoké výnosy. Navíc obsahovaly vysoké množství kalorií a živin, což z nich dělalo ideální plodinu pro masovou spotřebu.

Od 18. století se brambory staly základní potravinou pro miliony Evropanů. V zemích jako Irsko, Polsko nebo Rusko se jejich pěstování rozšířilo natolik, že tvořily většinu stravy venkovských rodin. Právě díky bramborám dokázala Evropa uživit rostoucí populaci během průmyslové revoluce.

Brambory pomohly zmírnit dopady hladomorů, protože byly odolnější než obiloviny a daly se snadno skladovat na zimu a lépe odolávají škůdcům. Jejich vliv byl natolik zásadní, že ekonom Adam Smith ve své knize Bohatství národů označil brambory za jeden z klíčových faktorů ekonomického růstu.

Navzdory svým výhodám ukázala závislost na jediné plodině i svou odvrácenou stranu. V polovině 19. století zasáhla Evropu plíseň bramborová (Phytophthora infestans), která zničila úrodu na celém kontinentu. Nejhůře postižené bylo Irsko, kde brambory tvořily základní složku jídelníčku. Irský hladomor (1845–1852) způsobil smrt přibližně jednoho milionu lidí a další miliony přinutil k emigraci, především do Ameriky.

Dnes jsou brambory jednou z nejrozšířenějších plodin na světě. Po rýži, pšenici a kukuřici zaujímají čtvrté místo v globální produkci potravin. Jsou pěstovány na všech kontinentech kromě Antarktidy a tvoří základ jídelníčku pro miliardy lidí.

Jacques Le Goff, Středověký člověk a jeho svět, Vyšehrad, 2003.

František Kutnar, Malé dějiny brambor, Nová tiskárna Pelhřimov, 2005.