Hitlerova první láska: Byl to prý osud. Jen ona nevěděla, že existuje

Poprvé ji spatřil na mostě jako mladý student. Stefanie Janstenová byla dokonalá, dokonale árijská dívka, čistá a prostá. Tedy alespoň tak o ní mladý Hitler podle slov jeho tehdejšího (jediného) přítele Augusta Kubizeka smýšlel.

Každý den chodil na most a z dálky ji pozoroval. Když náhodou v Linci nebyl, protože odjel navštívit matku, jeho přítel měl za úkol ji chodit hlídat. Musel Hitlerovi referovat, kam a s kým chodí, s kým se stýká.

Nejvíc Hitlerovi pili krev důstojníci a šlechtici. Podle některých historiků právě zde pramenila jeho nenávist a opovržení k důstojníkům, a především aristokratům. Byli sebevědomí, sebejistí a se Stefanií flirtovali. Zatímco nesmělý a ostýchavý Hitler budoval ve svém snovém světě představy o společném životě a z dálky ji pozoroval, aniž by ji třeba pozdravil, jejich pohledy opětovala, smála se na ně a červenala se nad jejich lichotkami.

Hitler se osmělil se na ni podívat nebo usmát, když procházel kolem. To bylo všechno. Pokud pohled opětovala, vznášel se na vlnách endorfinu celý zbylý den.

Pokud ho neopětovala, užíral se zoufalstvím a uvažoval o společné sebevraždě.

Většinu informací o této aféře čerpáme z životopisu, který August Kubizek vydal. Poslední vydání jeho necenzurované verze (existovala také oficiální, nacisty schválená verze) vyšla roku 2006. Ta vypovídá o Hitlerově poblouznění do nejmenších detailů.

Životopis zaznamenává Hitlerovy tirády na mladé důstojníky. Hitler byl přesvědčen, že nosí korzety a voní se parfémy, a nechápal, jak by na tak dokonalou a oduševnělou dívku mohli zženštilí nádherové udělat dojem. Utěšoval se představou, že Stefanie pouze předstírá zájem ze slušnosti.

Po několika týdnech, kdy jeho láska nedošla naplnění, začal mladý Adolf uvažovat o tom, že dívku unese a společně spáchají sebevraždu. Měl to promyšlené. Přítel Kubizek měl odvést pozornost její matky a utečou spolu. Jenže tu byl problém. Mladý student umění sotva bude moct dívce z dobré společnosti dopřát komfort, na který byla zvyklá. Tak spolu ruku v ruce skočí do ledového Dunaje. Opět pomyslel na každý detail. Místo, kde mělo k osudnému skoku dojít, osobně navštívil.

Přítel dostal pokyn zjistit o Stefanii všechno, kde bydlí, kam chodí a především, zda má slabost pro některého z nápadníků. To bylo pro Hitlera nejdůležitější.

Kubizeka naivně napadlo zeptat se Adolfa, zda by nebylo lepší se Stefanií přímo promluvit. Ale Hitler měl jasno: „Výjimečné osobnosti, jako jsme my dva, nepotřebují konvenční způsob komunikace. Budeme si intuitivně rozumět.“

Kubizek se naučil přítele od věcí, pro které byl zapálen, neodrazovat. Protože následovala zuřivá tiráda, a stejně to nikam nevedlo.

Největší problém přišel, když ale August Kubizek přinesl Hitlerovi informace, které slíbil. Zjistil totiž, že Stefanie chodí ráda tančit. To Hitlera rozzuřilo.

On tančit nebude, neponíží se.

„Podívej se na ty nesmyslné pohyby, které nikam nevedou. Nezešíleli snad ti lidé dočista?“ řekl prý Augustovi.

Až se se Stefanií ožení, tak ji chuť k tanci přejde. Není možné, aby tak oduševnělá a inteligentní bytost propadla tak bezduché zábavě.

Další detail byl ještě problematičtější. Kubizek zjistil, že skutečné jméno Stefanie je Isak (podle některých pramenů Rabatch), což zavdávalo důvodné podezření, že byla Židovka.

Jsme v době, kdy se Hitlerovy názory o nadřazenosti árijské krve teprve tvoří. Byl přesvědčen o své výjimečnosti, ale zatím nevěděl, jak jí dosáhnout, a ještě netušil, že hromadné vraždění jednoho národa a asistovaná sebevražda druhého bude tím posláním, ke kterému byl vyvolen. Zatím se hledal a momentálně všechnu vášeň věnoval své neopětované lásce.

Zatímco Kubizek vyslovoval své podezření o Stefaniinu původu opatrně, na Hitlera to neudělalo nejmenší dojem. Židovka, nebo ne, byla to jeho vyvolená.

Skončilo to, jak to skončit muselo, protože se ji nikdy neodvážil oslovit.

Stefanie Jansetová se za několik let provdala za jednoho z těch důstojníků a odstěhovala se do Vídně. Škoda.

Kdyby se ji tehdy Hitler odvážil oslovit, možná by se historie ubírala jiným směrem a ty miliony mrtvých by žily dál.

August Kubizek: Adolf Hitler – Můj přítel z mládí, Tygros 2012.

Paul Roland: Ženy ve Třetí říši, Universum, 2017.