Jak jsem naletěla na „Vydělávej online, je to zlatý důl.“

Rok 2020, udeřil COVID. Zavřeli vysoké školy, učila jsem online. Můj vysněný návrat na akademickou půdu po mateřské se odkládal. Archivy a knihovny zavřely své brány. Založila jsem první dějepisný blog, protože jsem potřebovala někam odkládat materiály pro studenty. Natáčela jsem roztomilá videa (jak rozlišit literaturu ke studiu), sbírala první lajky.

Přečetla jsem článek Hynka Tippelta Proč a jak přestat podporovat vzdělanost. Tvrdil, že vzdělání bude největší poklad: kdo má vědomosti a umí je předat, zbohatne.

„Historii přece potřebují lidi znát,“ říkala jsem si. „Bez ní nemůžou pochopit dnešek.“
Nebyl jediný, kdo zasel myšlenku. Tu držím dodnes – ale draze a těžce jsem ji zrealizovala. Cestou jsem potkala řadu těch, kteří slibovali, že to bude rychlé, snadné – jen ne levné (protože penízky musím odevzdat jim).

Narazila jsem na paní, která učila podnikat online: prý stačí její metoda, web, newsletter, e-book a peníze se pohrnou. Na webu se chlubili okamžitými výdělky, i když prodávali pofidérní věci.

Ano, výjimky existují (viděla jsem i kurzy drátkování). Ale většina online zázraků z roku 2020 dnes zas dělá normální práci. Čas a vytrvalost rozhodnou, kdo uspěje.

Měla jsem know-how – historii. Myslela jsem, že za to lidi zaplatí a já budu bohatá.

Absolvovala jsem několik kurzů podnikání a marketingu.

Zvolila jsem Pochopte dějiny – a zjistila, že si mě pletou s Přepište dějiny.

Dělala jsem vše sama: doména, WordPress, logo v Canvě, mailing, e-book zdarma (příšerně naformátovaný – promiňte, první čtenáři). Čekala jsem, jak se budou kontakty valit.

Dnes vím, že mou knihu Restart dějepisu si koupila téměř polovina z 1300+ odběratelů – výjimka vybudovaná čtyřmi lety vztahu.

Čekala jsem úspěch do prvního roku. Můj první e-book si koupili tři lidé (jeden byl táta – zdravím).
Měla jsem SEO, klíčová slova, analytiky, týdenní maily, segmentaci, sítě, blog… a nic.

Pracovala jsem 9–10 h denně, psala po nocích, v karanténě schovaná v dětském bunkru.

Brzdila mě posedlost dokonalostí (historickou, ne stylistickou). Na každý článek jsem si půjčovala knihy.

Později jsem pochopila: hlavní je myšlenka a kontext. Drobné nepřesnosti se v popularizaci ztratí.

Když ne dveřmi, tak… možná vůbec.
Napadlo mě: vysvětlím dějiny Ukrajiny. Čtyři měsíce studia, články, kurz vyšel v červnu 2022 – kdy to všem lezlo krkem. Reakce: „Už dej pokoj s tou Ukrajinou.“ Kurz si koupili tři lidé. Vzdala jsem to.

Projekt Pochopte dějiny šel spát. Nechtěla jsem zpět do školství, objevila jsem copywriting.
Copy je výnosný, když ho děláte poctivě – ale ne přes noc. Budovala jsem kariéru dva roky, než jsem si začala účtovat dnešní částky. Kurzy slibovaly víc a rychleji; na LinkedIn se chlubili hodinovkou 2000 Kč, bez výsledků.

Zvedla jsem ceny a pochopila krutou pravdu: Kdo si mě za ty peníze zaplatí, buď naletí (tentokrát mně), nebo prodává něco, co má napálit někoho dalšího.

Napsala jsem si web se všemi klišé: „správný text prodává“, „píšu texty, které vydělávají“. Do jisté míry je to pravda (své anotace si píšu sama a knihy se prodávají). Ale text sám nevyřeší vše.
Freelance realita: nejvíc vydělá ten, kdo učí, jak vydělávat. Stejně v knihách: nejlépe se daří těm, kdo „učí psát knihy“. (Na to se chystám – ale zkušenosti už mám.)

Měla jsem štěstí: díky článkům v The Collector mě oslovilo britské nakladatelství s honorářem na historickou knihu. Otevřelo mi to oči – Pochopte dějiny zkusím ještě jednou.
Zkoušela jsem všechno: placené i volné podcasty, články, trička, hrnky, stolní hry, videa, webináře, výuku online i osobně. A pak mě napadlo vydat knihu.

Co když ho nepotřebuju?

Nebyla to procházka, ale poprvé jsem našla produkt, který moji čtenáři chtěli. Sama kniha mi udělala marketing: databáze narostla na 1500+ kontaktů, občas se prodala i trička, videa, předplatné podcastů. Ne na full-time život z dějin, ale dost, abych projekt nepohřbila.
Dějepis není zlatý důl. Ale kolo vymýšlet netřeba. Někdy stačí obyčejná kniha – papírová i elektronická – a vyšlapat si cestu ke čtenářům.

Cestou jsem naletěla guruům s „okamžitým výdělkem“, jiným, co učí copy bez talentu, dalším, co slibují zázraky přes knihy, kurzy, YouTube, podcasty. V knižním světě jsem potkala šakaly: splní sen o vydání, když si všechno zaplatíte a jim dáte 70 %.

Sama jsem se chvíli blížila šakalovi: „Stačí nový text a prodám vaše neprané trenky.“ Psala jsem i pro online casina – stydím se a kaju.

Copywriting není práce snů, je to řemeslo. V krizi si často nevyberete klienty podle morálky a poptávka je hlavně po pochybných textech. Každý druhý den chodí dotazy na tepelná čerpadla, „levné energie“, zázračné doplňky, soláry. Ti s poctivou kávou, pečovatelskou službou nebo řemeslem se ozývají méně.

Pokud vám budu tvrdit, že jen díky dějinám pochopíte svět a máte si koupit můj kurz, že každý může napsat knihu a já mám zaručenou cestu – nevěřte. Člověk se musí nějak živit.

Vlastní zkušenost, ale jinak třeba: Web Otty Bohuše či Petra Smejkala