Jaký byl otec vlasti, Karel IV., otec svým dětem?

Včera jsme slavili den otců. Možná na vás zapomněli a možná to ani neslavíte. Přesto se spolu můžeme při této příležitosti zastavit u otců v dějinách. Co třeba otec vlasti? Jakým byl otcem svým dětem?

Dejme nejdřív slovo samotnému císaři. Když měli otcové ten svátek, hodí se to:

Ležím v posteli, oči mě bolí. Zavřel jsem je.

Není mi dobře. Záda mě bolí. Tělo mě bolí.

Poslední dobou je to tak stále.

Co naplat, jsem z Boží milosti císař a král, ale je mi 68 let. Co bych tak čekal od svého těla. Sloužilo mi dobře celá ta léta.

Dlouho už tu nebudu, to je mi jasné. Nejsem z těch, kdo nechali své dílo stát, protože konec se blíží. Bůh si mě zavolá a já půjdu. Až bude chtít. Ale dokud tu jsem, tak z nějakého důvodu. Bůh chce, abych tu byl, tak nebudu otálet. Jsem starý, to ano. Ale byl jsem pro nějakou práci vyvolen, tak ji dokončím.

Čechy jsou zajištěny. Zde můžu klidně odpočívat. Mé dílo bude pokračovat. Mám syny, mám synovce. Zanechávám po sobě kopec dětí. A ty se o to tady postarají. Vyrůstaly ve zlatém věku, ale viděly, co Lucemburkové dokážou, když táhnou za jeden provaz. Jako já s bratrem. Jak mi tady bratr chybí. Jeho kluky mám jako své vlastní. Jsou chytří jako lišky, stejně jako ti moji. Jsou to Lucemburkové. Kdepak, o rod je postaráno, to se nemusím bát.

Václav bude císař. Kurfiřti už ho zvolili králem. Před dvěma lety v Cáchách mu položili korunu na hlavu. Čechy miluji, ale nevládne se tu snadno. Co teprve v říši. Václav nebude muset zuby nehty bojovat o každý kousek vlivu a moci, jako jsem musel bojovat já. Mně otec cestu nezametl. Naopak, války jsme vedli i spolu. Taková ztráta času. Václav bude moct hned navázat na moje dílo.

Od malička jsem ho vozil všude s sebou. Všude mu prokazovali úctu. Ví, že je král. Ví, že je císař. Ví, že je vyvolený. To já jsem neměl. On bude mít lepší základ.

Zikmund se asi bude muset trochu ohánět, ale taky jsem mu to všechno zajistil. Dostal Branibory, bude moct podporovat Václava jako jeden z volitelů římského krále. A jako skvělý soused českých zemí. Budou spolupracovat, jako jsme spolupracovali já s bratrem.

Zikmund tu teď není. Poslal jsem ho do Polska. S králem Ludvíkem jsme se dohodli, že Zikmund si vezme malou Hedviku a usedne po něm na trůn. Lucemburkové budou vládnout v Polsku a Uhrách. S Ludvíkem se dá dohodnout, Zikmund si s ním prý moc rozumí. Ale Ludvík na dvoře nerozhoduje. Tam vládne jeho manželka, Alžběta. Já ženy ctím a nikdy bych o žádné neřekl nic zlého. Ale tahle bosenská saň je tak hrozná, že až Zikmunda lituji.

Malý Jan bude vládnout ve Zhořelci. Je to bohatá země. Všechny syny jsem rozmístil tak, aby mohli podporovat Václava. Na něm to stojí. Když budou táhnout za jeden provaz, budou Lucemburkové neporazitelní.

Moji nebozí Karel a Jindřich se dědictví nedožijí. Ti už na mě čekají v království Božím. Doufal jsem… ale to už je teď jedno. Bůh to tak chtěl.

Z dcer mi zůstaly tři. Kateřina byla vždycky krásná a věrná po Blance. Provdal jsem ji za Rudolfa, říkal jsem si, že s tím namyšleným Habsburkem to bude mít těžké. Byl pyšný až hrůza. Stále mi přinášel nějaké padělané listiny, prý důkazy starobylých privilegií. Ale Kateřina s ním byla snad i šťastná. Člověk na štěstí svých dcer většinou moc nemyslí, když je provdává, ale potěší to, ne že ne. Když Rudolf umřel, provdal jsem ji za Otu Bavorského. Byl to můj majstrštyk. Klíč k Braniborům pro můj rod. Ale Ota je bídák, ženy si nehleděl, tak Kateřina teď bydlí u nás na dvoře. Jsem rád, že ji tu mám.

S Aničkou se brzy rozloučíme. Je jí dvanáct. Musí se vdát. Eliška by ji tu nejradši držela ještě déle, prý že ona na mě čekala do 16ti. Proč tedy tak spěchat. Ale Evropa je veliká a všichni se rvou o ruce mých dcer. Jak lépe zajistit klid v říši pro Václava a jeho bratry?

Mám tu ještě malou Markétku, bude jí pět let. Na vdávání má čas, ale už vím, kam půjde. Až jí bude dvanáct, vezme si Jana z Norimberku. Norimberk je moje milované město. Říše je plná vlků, ale tam se cítím v bezpečí. Tam se taky narodil Václav. Největší štěstí mého života, můj dědic.

Ne, nemusím se bát. O české království i o mír v říši je postaráno. Lucemburský rod je silný, umí táhnout za jeden provaz, vtloukám jim to do hlavy odmalinka.

Otevřu oči.

To je ještě venku světlo? Odpočinul jsem si. Vstanu. Bůh mi ještě trochu času nechal. Nebudu ho marnit.

Karla IV. nazýváme otcem vlasti. Právem. Praha se za jeho vlády stala středem Evropy. Karel po sobě zanechal tři schopné syny skvěle zajištěné, jak nám sám sdělil. Další tři stejně schopní a inteligentní Lucemburkové panovali na Moravě – byli to synové Karlova bratra Jana Jindřicha.

Co se ale dělo, sotva otec vlasti zavřel oči naposled?

Začíná to připomínat pohádku Hvězdný prach. Znáte ji? Bohužel jsem nenašla příslušné scény v češtině, ale myslím, že jsou dost výmluvné i bez překladu.

Opepřeme si výklad ještě jednou scénou z Hvězdného prachu.

Jak k tomu došlo? Jak se stalo, že se geniální dílo geniálního vladaře začalo rozpadat v prach, sotva zavřel oči?

Za něco jeho děti nemohly. Přišla krize středověké Evropy, kterou by sám Karel řešil těžko.

Ale úplně nevinně v tom není.

Jistě jste si všimli, na co Karel ve svých úvahách spoléhal.

Zdá se, že milující otec svého prvorozeného syna neodhadl. Václav nebyl zdaleka tak schopný, aby unesl úkol, jaký na něj jeho otec naložil. Karel mu umetl cestičku ke všem titulům. Nemusíte být císař a král, abyste tušili, že to není tak úplně… výchovné.

Zato Zikmund schopný byl. Zdědil z diplomatického umu tatínka i dědečka to nejlepší. A protože si skutečně už jako teenager musel (proti své tchyni Alžbětě, té bosenské sani) vydobýt všechno vlastními silami, zocelený byl až až. Těžko říct, jak by se české dějiny vyvíjely pod vládou Zikmunda. Kdyby v počátcích husitství seděl na trůně Zikmund, mistr kompromisů, a ne Václav. Ten se navíc v této fázi vlády už o spravování věcí veřejných moc nezajímal.

Karel možná tušil, že Václav není z mladých Lucemburků ten nejschopnější. Ale nenapadlo ho, že by na tom mělo záležet. Vždyť tak postavil celou svou závěť. Celý politický odkaz velkého vladaře stál na tom, že když český král klopýtne, jeho bratři a bratranci mu pomůžou vstát. Očekával, že v těch nejtěžších časech bude mít český a římský panovník podporu v německých zemích od bratrů, v Polsku a Uhrách od Zikmunda. Navíc ho budou bez pochybností podpírat moravská markrabata Prokop a Jošt.

Karel IV. z nějakého důvodu očekával, že jeho synové a synovci budou svorně spolupracovat. Kdyby tomu tak bylo, schizma, následnictví v říši, možná ani husitské války, k ničemu z toho dojít nemuselo. Jednalo se o skupinu velmi schopných mužů, kteří měli ty nejlepší podmínky k tomu zajistit mír. Leč tito mladí panovníci se zachovali po vzoru mongolských nájezdníků. I na poměry pozdního středověku byla nevraživost v lucemburském rodině extrémní.

Jednu věc, ale Karel předvídat nemohl. Že Lucemburkové hned v následující generaci vymřou po meči. Jak mohl on, který zplodil dvanáct dětí (z toho posledního Jindřicha ve věku šedesáti let) předpokládat, že jeho synové budou do jednoho neplodní? Jeho otec měl dětí deset a bratr sedm.

Jediní potomci válčících Lucemburků byli

Tak co myslíte, byl Karel lepší otec vlasti nebo otec svých dětí? A jak prospělo jeho vlasti to, že jako otec své děti tak špatně odhadl? Dějiny často ovlivní skutečnost tak lidská a prozaická, že se nám tomu ani nechce věřit. Možná že právě tady nejvíc o osudu českých zemí a Evropy na celé staletí rozhodla nekritická až zaslepená otcovská láska. Možná. Můžeme se dohadovat. Ale, jak napsal můj školitel a historik prof. Vít Vlnas:

Tak nechme Karla odpočívat. Popřejme mu dobrou noc a opožděně šťastný den otců. Kdo z nás měl 12 dětí a k tomu vládl celé Evropě, abychom ho mohli kritizovat.

Jaroslav Čechura: Lucemburkové na českém trůně I.,II.

Petr Čornej: Tajemství českých kronik

Václav Drška: Zikmund Lucemburský - Liška na trůně

Ferdinand Seibt: Karel IV. - Císař v Evropě